Klub filatelistů 00-15 Praha

V minulých dnech jsem našel překvapivě trochu volného času a rozhodl jsem se uspořádat svůj hudební archiv včetně archivu hudebně a literární skupiny nazývané LiHuKo (Literárně Hudební Skupina), později Beatnici (Beatniks), kde jsem měl tu čest několik let (1962-65) působit jako hráč na baskytaru, jakož i autor literárních pásem a textů písní. Tento kolektiv byl založen studenty SVVŠ ve Štěpánské ulici (později Akademické gymnázium) a postupně se rozšiřoval o další kolegy a kolegyně hlavně z jiných středních škol.

Na jednom programu této skupiny jsem našel dlouhá léta zapomenuté poznámky o zpěvačce naší hudební skupiny, jejíž jméno znělo Hana Pazeltová. Hanka byla spolužačkou několika členů skupiny včetně mé maličkosti. Zpívala s námi několik let náš repertoár – hudbu 50. a 60. let, ale srdcem i kultivovaným projevem tíhla k šansonu … Není divu, že se dostala do vyšších sfér profesionální hudby tehdejší doby. Kariéra jí začala slibně, ale byla však přerušena smutnými událostmi roku 1968 a následnou emigrací v roce 1970, do které odešla nejen ona, ale i její sestra a rodiče.

Na tomto místě se pozorný čtenář zeptá. Jak hudba a osobní vzpomínky souvisí s filatelistickým portálem? Souvisí a dost úzce. Mezi písničkami na programu byla zajímavá informace: Hanka Pazeltová nazpívala znělku Světové výstavy poštovních známek PRAGA 68 (krátké připomenutí výstavy najdete zde), která se jmenovala „Merci, Mr Hill“ (česky Díky Vám, Mr Hill). Autory písně byla Jan Seehák (hudba) a Bohuslav Nádvorník (text). Hanku doprovodila Rytmická skupina Miroslava Kefurta. Píseň vydal Panton v roce 1968. Vzpomínám si, že jsem při jednom z mnoha setkání se Severinem Zrubcem o této písni hovořili.

On sám ji nazval hymnou československých filatelistů …

Zájemci si mohou tuto píseň vzdávající hold vynálezci poštovní známky, jakož i jiné písně této kultivované zpěvačky, přehrát z portálu www.youtube.com (např. zde). Nicméně svou stopu zanechala. V letech 1966 – 69 nazpívala několik desítek písní (Černá růže, Koupím veselý den, Hřbitovní kvítí, Muž z Ria, Půjdu dál, Vstávej, už musím domů s Milanem Drobným a jiné). Hrála a zpívala i v Semaforu ve hře Tak co, pane barone (1967) a v dalších hrách a filmech (např. zpěv ve filmu Lásky jedné plavovlásky). Vystupovala i v Československé televizi. Nahrávala pro Supraphon a pro Panton. Pokud mne paměť neklame, hrála i v divadle Rokoko. Bohužel na netu nemá ani životopis, zato mluví za ní zpěv a několik portrétů.

Hanka odešla z naší hudební scény příliš brzo. Filatelistům zbyla „hymna“, kterou nazpívala. Díky bohu za ni, zejména když uvážím, že filatelisté jiných států se mohou pyšnit klasickými skladbami.

Autor: Ivan Leiš