Klub filatelistů 00-15 Praha

Filatelistické názvosloví je neodmyslitelnou součástí sběratelství. Bez přesných definic nelze pojmenovat filatelistické předměty a prostředky, které je vytvářejí. Exaktní termíny slouží i k tvorbě publikačních počinů a k rychlému a snadnému dorozumění mezi jednotlivými sběrateli a entitami sběratelské obce. Přesné definice vyžadují i výstavní řády pro tvorbu exponátů. Druhou stranu této mince tvoří zdroje, ve kterých si sběratel filatelie může najít jednotlivé termíny, které potřebuje či které jej v džungli nepřeberného množství materiálu orientují. Dlužno říci, že většinou základní terminologie jsou roztříštěné a lze je najít v různých katalozích, příspěvcích ve filatelistických časopisech a zpravodajích a ve specializovaných příručkách. Dalším problémem je „zub času“, který se viditelně podepisuje na vydaných terminologických příručkách či soupisech zapříčiněný rychlým vývojem poštovních provozu. Nicméně jednotlivé specializované obory se se všemi problémy vypořádaly a základní terminologie pro ně v různých zdrojích existuje.

Každý zájemce musí vyvinout úsilí a opatřit si je. Pokud se týče základní filatelistické terminologie používané v naší filatelii vřele doporučuji publikaci, která vyšla u příležitosti Světové výstavy poštovních známek PRAGA 1988 pod názvem „Československá filatelie“. Publikace vyšla v červenci roku 1988, vydal ji RAPID, čs. reklamní agentura, tisk: n.p. Polygrafia Praha 2. V ní najdeme kromě základní filatelistické terminologie i příspěvek „Sto let organizované filatelie v Československu“, nositele – filatelisty různých vyznamenání a tehdejší řády SČSF pro budování a hodnocení exponátů.

Základní filatelistickou terminologii vřele doporučuji, i když byla vytvořena a zveřejněna před čtvrt stoletím, pořád tvoří odrazový můstek pro naše filatelisty, pokud se týče názvosloví. Vedoucím širokého kolektivu tvůrců byl Pavel Pittermann, člen našeho klubu filatelistů. Na této publikaci se podílelo 31 renomovaných československých filatelistů, mezi nimiž najdeme i řadu poštovních historiků a špičkových znalců specializovaných oborů.

Názvosloví vychází důsledně ze schválených poštovních norem týkajících se této problematiky a je ověřeno praxí. Termíny byly lektorovány na několika úrovních (sekcí, komisí, svazové). Této práce se zúčastnilo šest lektorů. Dvojjazyčné termíny jsou doplněny četnými ilustracemi.

Tato příručka (pochopitelně kromě dalších vydaných v Československu či v Česku, ale i na světě) by měla být při psaní příspěvků, článků a publikací naprosto nepostradatelnou pomůckou tak, aby nedocházelo k užívání nesmyslných terminologických nesmyslů, nepřesností a nadbytečností, které jen mýlí čtenáře a sběratele. V oblasti mého hlavního sběratelského oboru – výplatních otisků bych se skutečně nerad dočkal dalších  patvarů,  na které jsem v poslední době narazil na stránkách zpravodajů a časopisů, ale i v renomovaných monografiích. Takovými jsou zastaralé, nesmyslné a nepřesné termíny jako: „doplňková razítka ve výplatním razítku“, „frankovací stroje“, „frankotypy“ či „motýlková razítka“ pro výplatní otisky, výplatní stroje a jejich části! Přesnost termínů by měla být pýchou a chloubou autorů. Kvalita pak rychle klesne. I v jiných oborech se podobné situace zcela jistě najdou.

Autor: Ivan Leiš