První eseje čs. výplatního otisku
Letos v 90. roce používání výplatních otisků v poštovním provozu u nás, více než kdy jindy, se zraky sběratelů tohoto předmětu filatelistického zájmu obracejí ke kořenům. Jedním z nich jsou eseje výplatních otisků, o kterých se toho moc zatím nenapsalo, spíše stály na kraji zájmu. Snad i proto, že nemají punc „věrohodnosti dokladů“ a nejsou prošlé poštovním provozem. Přesto patří do řetězce těchto poštovně historických artefaktů a rukama příslušných orgánů poštovní správy prošly a často rozhodovaly o existenci věrohodných poštovních otisků. Toto rozhodlo o tomto mém příspěvku a o tématu mé přednášky v našem klubu koncem letošního roku. O přímo detektivní zajímavosti ani nemluvě. V letošním jubilejním roce výplatního otisku pokládám za důstojné se zmínit i o této zajímavé historii československého a českého výplatního otisku.
Nejdříve je třeba si vysvětlit, co ve filatelii rozumíme pod slovem „esej“.
-
Tento pojem je spíše znám z literárního světa jako slovo z angličtiny znamenající „krátké pojednání obsahu nejvíce vědeckého neb i literárního, jehož původ dlužno hledati ve sbírce filosofických statí … s názvem Essai, tj. pokus“. Tak píše Ottův slovník naučný.
-
Pod jiným heslem se dotýká ale i jiného oboru a definuje Essai (esé) původu francouzského jako „pokus v poštovnictví jako OTISKY VZORKŮ (KOLKŮ), ZNÁMEK POŠTOVNÍCH A FISKÁLNÍCH K VYTVÁŘENÍ NAVRŽENÝCH, KTERÉ SE VLÁDĚ PŘEDKLÁDAJÍ A Z NICHŽ ONA TEN NEB ONEN VZOREK K VYDÁNÍ PŘIJÍMÁ“. Autorem je značka Hda.
-
Zahraniční výkladové slovníky (např. anglický Webster) popisují toto slovo podobně, i když stručněji. V zásadě jako „pokus, test“ (trial, test) anebo jako „pokus nepřijatého návrhu poštovní známky či papírových bankovek“ či „výsledek nebo výrobek pokusu“.
-
Ve výplatním otiskářství se výklad tohoto slova doposud objevil na dvou místech. Jednak v roce 1933 v úvodní části Jonášových studií. Autor zde eseje definuje jako „Essaye, (t.j. tisky, které nenabyly oprávnění sloužiti svému účelu, dopraviti dopis na určené místo) …“. Definici doplňuje: „(essaye … Uvádím v seznamu více z důvodů informativních než proto, že bych byl přesvědčen, že nezbytně do sbírky patří. Viděl jsem častěji chybu sběratelů, kteří z neznalosti opatřili essay jakousi adresou, aby této dodaly vzhled postálnosti. Zničili tím třeba vzácný kus. Nemůžeme totiž essayím, zvláště některým, upříti zajímavost.“
-
Další, podstatně stručnější definici, jsme použili v úvodních částech katalogů ze 70. Let minulého století s dr. Miroslavem Bouškou. Vytvořili jsme definici „Esej je výplatní otisk pořízený v době, kdy výplatní otisk nenabyl oprávnění sloužit svému účelu v poštovním provozu“. I po čtyřiceti letech se domnívám, že vystihuje podstatu věci. Možná, že bych dne doplnil za slova „výplatní otisk“ rozšíření či jeho část.“ Do mé sbírky se v průběhu let dostala řada otisků štočků oprávněného uživatele, která měla jen tento vzhled (bez denního razítka a výplatního razítka), Z nalezené korespondence Jonášovy, Pešákovy a Lešetického, jakož i ze slovního vyjádření představitelů firmy B. Jarolímek a poštovní správy vyplývá, že i tyto „fragmenty“ byly považovány za eseje výplatních otisků.
Vždy jsem se domníval, že eseje by měly mít přímou, alespoň časovou souvislost. Není tomu tak. Najdou se případy, že mezi esejemi a pravými, použitými v provozu byly nejen měsíce, ale i roky. Nedávný objev esejí z roku 1926 (několik měsíců před spuštěním zkušebního provozu) pečlivě uložení v Archivu ČNB, se kterými nás seznámil v dubnu Rudolf Píša z Muzea cenných papírů, ale i první článek o výplatních otiscích (frankotypech) v našem filatelistickém tisku doplněný ilustracemi jsou toho důkazem.
Otázkou zůstává, byly níže zveřejněné eseje (později nabyly „znaků postálnosti“ tj. byly v takřka nezměněné podobě v poštovním provozu) opravdu prvními u nás? Historii bychom neměli uzavírat. Na příkladu prvního otisku ve světě (už ne Uchermann) lze dokázat, že historie ač letitá, je stále živá a není nouze o překvapení. Proto berme níže uvedené informace jako provizorní.
Jedny z prvních esejí (donedávna považovány za první známé eseje, i když bez zájmu autorské a sběratelské veřejnosti) se objevily na stránkách Tribuny filatelistů (č. 19/1926, str. 92-93) z pera značky Fk (Jaroslav Franěk). V článku se objevila esej Česká průmyslová a hospodářská banka v Praze (PRAHA 25, datum: 19.6.26) a esej Živnostenská banka v Praze (PRAHA 25, datum: 14.7.26). Tyto eseje byly 15.9. a 16.9. stejného roku přetaveny do skutečných otisků prošlých poštou.
 |
 |
Překvapení nastalo při dvojpřednášce R. Píši a I. Leiše v dubnu letošního roku. R. Píša nám dal příležitost nahlédnout do archivu ČNB (jeden ze svých podkladů při přednášce). Objevily se dvě eseje, do té doby neznámé, jinak esej Pražské vzorkové veletrhy, PRAHA 25, datum: 15.6.26 a dále esej Česká průmyslová a hospodářská banka v Praze, PRAHA 25, datum 14.6.26. Obě celistvosti byly přílohou k žádosti firmy B. Jarolímek o úvěr na platby do ciziny ve výši 50 až 100 tisíc korun čsl. (placení účtů za stroje na dopisy, jejichž zastoupení bylo přiděleno ve smyslu s ministerstvem pošt.“. V žádosti významně figurovala i paní Luisa Jarolímková (za vším je nutno vidět ženu …). V současné době je nutno posledně jmenovaný otisk považovat za první československou esej našeho otisku. Je pravděpodobně identická s esejí otištěnou v Tribuně filatelistů a zmíněnou Jaroslavem Fraňkem. Navíc je zřejmé, že jednání o aplikaci výplatních strojů značky Francotyp u nás a o generálním zastoupení těchto strojů v tehdejším Československu bylo rozhodnuto již na začátku roku 1926, možná, že i dříve záhy po Stockholmském kongresu UPU v roce 1924. Možná, že se dozvíme ještě leccos v tomto směru, i když archivy jsou již nenávratně zničené … Ale kdož ví? Třeba nastane podobná náhoda jako v tomto případě. Držme palce.
 |
 |
Napsat komentář