Klub filatelistů 00-15 Praha

V obci pracovala poštovna od 1.6.1896 do 1.11.1908, 30.11.1908 otevřena pošta a ta pak zrušena 30.9.1950. Poštovní služby zde byly poskytovány po 54 let. Poštovna s názvem Zettwing měla vyúčtovací poštu za zemskou hranicí v Leopoldschlagu, Ober Österreich. Vývoj názvu pošty začal v roce 1908 jako Zettwing, Böhmen, 1918 Cetvina – Zettwing, 1924 Cetviny – Zettwing, 1938 v německém záboru Zettwing, 1945 Cetviny. Pošta v Cetvinách byla napojena silničním kurzem na poštu v Rychnově nad Malší. Její doručovací obvod tvořily Cetviny, Mikulov a Dolní Příbraní.

Obec ležela na samé státní hranici, kterou zde tvoří řeka Malše, 8,5 km jihovýchodně od Dolního Dvořiště. Až do poloviny 20. stol. si Cetviny zachovaly svůj malebný vzhled a tvořily mimořádný urbanistický celek. Před válkou zde žilo 552 a po ní 534 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva, byl učiněn pokus o dosídlení rumunskými Čechy a Slováky, v roce 1946 zřízeno pastvinářské družstvo. Po zřízení hraničního pásma v roce 1951 byla obec vysídlena znovu a roku 1956 prakticky celá zbořena a zlikvidována. Do dnešních dnů se zachoval pouze gotický kostel Narození Panny Marie ze 14. století, kaplička, kašna, pomník padlých, hřbitov a rozpadající se celnice. Ta byla posléze opravena a je dnes již obydlena. Z novostaveb zůstaly i opuštěná kasárna Pohraniční stráže. Kostel nebyl po roce 1945 vůbec udržován, postupně pustl, probořila se střecha i část klenby a až v letech 1995-2000 byl nákladně opraven a vzácná památka jihočeské gotiky zůstala zachována. Dnes je v místě původní obce otevřen nový turistický přechod do Rakouska.

Dopisnice již s československou známkou, avšak s původním německým denním razítkem
upraveným velmi provizorně českým textem názvu pošty, odeslaná z Cetvin do Prahy 21. 6. 1945

Pošta v obci pracovala od 15.11.1849 až do 1.11.1950, kdy byla změněna na poštovnu a i ta byla pak 31.5.1953 zrušena. Obyvatelstvu byly služby pošty poskytovány plných 104 let. Název pošty měl následující vývoj: 1849 Buchers, 1918 Pucheř – Buchers, 1924 Pohoří na Šumavě – Buchers, 1938 v německém záboru Buchers, 1945 Pohoří na Šumavě. Výraznou zajímavostí této pošty je skutečnost, že v letech před vznikem československé republiky byla poštovním kurzem napojena přes zemské hranice na síť sousedních rakouských pošt. Později pak kurzem na poštu Terčí Ves (dnes Pohorská Ves), rovněž později zrušenou. Doručovací obvod tvořila jen vlastní obec s přilehlými osadami.

Pohoří leželo v blízkosti hranice 15 km jihojihovýchodně od Benešova nad Černou a bylo poměrně velkou obcí s 937 obyvateli před válkou, 753 po ní, ale jen 31 obyvateli v roce 1961. Roku 1788 byla ves povýšena na městečko. Úpadek začal po odsunu německého obyvatelstva. Nejdříve se sem v roce přistěhovali slovenští reemigranti z okolí Miskolce, ti ale v roce 1949 hromadně utekli. Po pozdější systematické destrukci obce (většina domů byly likvidována až v roce 1978) se dodnes zachovaly už jen rozvaliny 4 domů se starou alejí podél bývalé hlavní ulice a pomník padlých z 1. sv. války. 30.5.1999 se zřítil i neudržovaný a devastovaný barokní kostel Panny Marie Dobré Rady, ve kterém byl v 50. letech ustájen dobytek. Dnes je Pohoří evidováno jako osada obce Pohorská ves, avšak prakticky bez obyvatel. Těsně za hranicí na rakouské straně je kaple připomínající bývalé Pohoří. V posledních letech snad přece jen Pohoří vstává z mrtvých: bylo zde postaveno asi sedm nových domů a byl otevřen i turistický hraniční přechod.

Doporučená dopisnice odeslaná z Pohoří do Prahy 17.11.1945,
použitá R-nálepka zůstala v zásobách pošty ještě z období I. republiky

Pošta v obci pracovala od 23.3.1871 až do svého zrušení 1.8.1951, tedy celkem 80 let. Vývoj názvu pošty byl jednoduchý – v letech 1871-1947 Glöckelberg, poté Zvonková. Pošta byla napojena kurzem na nádraží v Horní Plané a odtud vlakovou poštou do Českých Budějovic. Před zrušením byla ještě napojena po silnici na poštu v Černé v Pošumaví. Doručovací okres tvořila jen Zvonková s přilehlými osadami. Zvonková s historickým názvem Glöckelberg se vždy rozkládala ve dvou lokalitách, menší Přední a větší Zadní Zvonkové. Zadní Zvonková ležela ve výšce 860 m.n.m. přímo na známém Šwacenberském kanálu téměř na státní hranici. Složení obyvatelstva bylo z více než 90% německé, takže po jejich odsunu se obec vylidnila a nové dosídlení již nepřineslo potřebné oživení. Blízkost hranice po roce 1950 podepsala osud obce, neboť celá ves musela být plánovitě zlikvidována.

V zlikvidované části obce se zachovaly ve zchátralém stavu jen kostel sv. Jana Nepomuckého z r. 1794 (v roce 1876 po požáru novogoticky obnovený), hřbitov, fara a ještě jeden dům. Péčí vysídlených německých obyvatel byl v roce 1992 kostel i hřbitov se sto náhrobky znovu obnoven a Zvonková se stala symbolem česko-německého usmíření. V domě vedle kostela bylo otevřeno muzeum, připomínající zdejší historii. Z kdysi výstavné vesnice dnes mimo uvedené spatří návštěvník jen zbytky základů a hromady sutě. Demoliční práce zde byly provedeny, na rozdíl od jiných podobných obcí, velmi ledabyle.

Doporučený dopis odeslaný z Glöckelbergu do Prahy 4.3.1946

I v tak malé obci pracovala pošta a to již od 18.8.1893 a to až do 30.9.1950, tedy 57 let. Její názvy byly vždy dlouhé: 1893 Deutsch Reichenau, 1894 Deutsch Reichenau bei Friedberg in Böhmen, 1918 Německý Rychnov u Frimburku – Deutsch Reichenau bei Friedberg, 1924 Německý Rychnov u Frymburka – Deutsch Reichenau bei Friedberg, 1938 v německém záboru Deutsch Reichenau (b Hasslach, Oberdonau), 1940 Deutsch Reichenau über Hasslach (Oberdonau), 1945 Německý Rychnov u Framburka, 1948 Rychnůvek. Napojena byla na poštu v Dolní Vltavici a odtud dále na Černou v Pošumaví. Doručovací obvod tvořily vsi Rychnůvek a Pasečná. Rychnůvek – do roku 1948 Německý Rychnov u Frymburka – ležel 4 km jihozápadně od Vítkova Kamene a asi 1 km od státní hranice.

Již po válce to ale byla ves malá, evidovaná jako osada obce Pasečná (Reiterschlag), přesto zde v roce 1945 bylo 54 domů se 410 obyvateli. Stejně jako u ostatních obcí stala se Rychnůvku osudnou blízkost hranice a po roce 1950 vznik hraničního pásma, kde nemohly obce s civilním obyvatelstvem existovat a proto byla vesnice cílevědomě demolována a zcela zlikvidována.  Původní ves dnes připomíná jen prostý kříž vztyčený roku 1991 na místě kostela odstřeleného 9.6.1959. Ten byl zasvěcen sv. Václavovi, původně gotický, později zbarokizovaný a od roku 1783 evidován jako děkanský. Mimo to zde dnes turista narazí jen na zbytky hřbitova, hromady suti a dvě zchátralé plechové kůlny.

V obci pracovala poštovna s názvem Kapellen (Hohenfurth) od 16.1.1908 do konce roku 1909. Poštovní provoz zde byl obnoven až za války, kdy zde zřídili Němci v roce 1944 poštovní agenturu s názvem Kapellen über Hohenfurth, ta pak po osvobození v roce 1945 automaticky zanikla. Agentura byla napojena kurzem na poměrně vzdálenou poštu ve Vyšším Brodě.

Kapličky byly jen osadou obce Krásné Pole (Schönfelden) a ležely 4,5 km jihovýchodně od dnešní Lipenské přehrady a pouhý 1 km od státní hranice. Před válkou měla celá farnost 2536 obyvatel a ještě v roce 1947 bylo ve farnosti Kapličky evidováno 160 Čechů a 40 Němců. Ves ale už nebyla po válce dosídlována a blízkost hranice tak byla příčinou úplného vysídlení a následného zániku vsi, z níž dnes nezbylo vůbec nic. Mohutný novorománský trojlodní kostel sv. Jana a Pavla z roku 1896, stojící na vrcholu kopce ve výšce 950 m, byl příliš strategickým bodem a proto musel být nemilosrdně odstřelen 4.6.1959. Obec dnes připomíná jen malé lapidárium z fragmentů kostela a kašny a prostý žulový kříž z roku 1990 postavený německými starousedlíky.

Z provozu této pošty se dosud nepodařilo nalézt žádné artefakty.

Poštovní služby v obci poskytovala od 15.10.1902 poštovna, od 16.12.1913 pak pošta až do uzavření 31.7.1946 a definitivního zrušení 30.11.1947, tedy plných 45 let. Pošta zřejmě již od svého otevření měla slabý provoz, svědčí o tom úřední oznámení o jejím zrušení k 31.12.1923 – to však bylo vzápětí úředně odvoláno. Poštovna s názvem Fürstenhut měla vyúčtovací poštu v Borové Ladě – tehdy Ferchenhaid. Název pošty se vyvíjel takto: 1913 Fürstenhut, 1918 Knížecí Pláně – Fürstenhut, 1938 v německém záboru Fürstenhut. A po válce opět Knížecí Pláně. Pošta byla napojena silničním kurzem na poštu v Borové Ladě (tehdy ještě Ferchenhaid). Doručovací obvod tvořila jen vlastní obec a Bučina.

Tato ves s rozptýlenými chalupami se nacházela 5,5 km jihozápadně od Borové Lady v samé blízkosti hraniceObec čítala 458 obyvatel a 75 domů před válkou a 448 obyvatel po ní. Poválečný osud obce je stejný jako u jiných podobných, ležících na hranici. První osudovou ranou bylo vystěhování původního obyvatelstva, další pak zřízení hraničního pásma. Pro svoji blízkost hranice byla obec v letech 1954-1956 srovnána se zemí včetně kostela sv. Jana Křtitele a hřbitova. Původní obec dnes připomíná vysoký dřevěný kříž vztyčený na místě původního kostela a hřbitov pečlivě obnovený v roce 1992 ze zbytků buldozery rozvalených náhrobních kamenů. Obec též připomíná památný sloupek s vytesanými symboly šumavských hor – sekera, krumpáč, smrk, stojící poblíž obnoveného hřbitova. Na základech bývalé hájovny byl v poslední době postaven nový penzion sloužící turistům na křižovatce cest. Sem tam je ještě možno nalézt zbytky základů původních usedlostí.

Doporučená dopisnice odeslaná z Knížecích Plání do Prahy 24.7.1945
s použitím upravené předválečné R-nálepky, zajímavé jsou i červené otisky razítek

Pošta zde pracovala od 24.1.1888 až do 31.5.1925, kdy byla po 37 letech provozu nejspíše pro nerentabilnost zrušena. Vývoj názvu byl opět jednoduchý – 1888-1924 Fichtenbach, poté Fuchsova Huť – Fichtenbach. Pošta byla napojena na tehdy ještě existující poštu ve Folmavě a odtud pak na nádraží v České Kubici a vlakovou poštou do Plzně.

Byla to jen malá ves se sklářskou minulostí, po válce zvaná Bystřice, evidovaná jen jako osada obce Folmava, od níž ležela 3,5 km západně. Název Fuchsova Huť pochází od jména zakladatele místní huti, poválečný název pak podle potoka tekoucího odtud do Bavorska. Po válce nastal odsun německého obyvatelstva a vylidnění obce. Od státní hranice byla vzdálena 1,5 km ale ani to nestačilo k její záchraně, byla uvnitř uzavřeného hraničního pásma, a proto muselo dojít k její úplné devastaci. Z obce zbyly jen za totality postavená, dnes opuštěná kasárna, dále zříceniny školy a mlýna a pomník padlých z 1. sv. války.

Z provozu této pošty se dosud nepodařilo nalézt žádné artefakty.

Pošta v obci pracovala od 1.9.1887 do uzavření 7.6.1946 a zrušení 1.5.1947, tedy 60 let. Název pošty se vyvíjel od Haselbach v roce 1887, Haselbach in Böhmerwalde v roce 1903, Haselbach na Šumavě – Haselbach in Böhmerwalde 1918, v německém záboru 1938 pak Haselbach (b Wassersuppen), 1939 Haselbach (b Waldmünchen), 1945 Haselbach na Šumavě. Je zajímavé, že od roku 1939 byla poloha pošty určována podle místa mimo území bývalé republiky. Pošta byla napojena silničním kurzem na poštu v Klenčí pod Čechovem. Doručovací obvod pošty tvořila vlastní Lísková a Grefenried (později část Nemanic).

Haselbach (později Lísková) byl poměrně velkou obcí ležící na samé hranici a dnes ji připomíná jen název hraničního přechodu z Klenčí pod Čerchovem do Walmünchenu. Za I. republiky zde pracoval hraniční přechod s českou celnicí. Před válkou zde žilo 980 obyvatel v 50 usedlostech, po ní ještě 774. Hraniční přechod byl hned po válce uzavřen a po roce 1950 byl osud obce stejný jako v případech ostatních obcí ležících v hraničním pásmu. Všechny domy včetně celnice byly zbourány a srovnány se zemí. Teprve po roce 1990 zde byl hraniční přechod znovu otevřen, vyrostla nová budova celnice a dalších několik nových objektů na základech zlikvidované vsi.

Doporučený dopis odeslaný z Haselbachu do Prahy v roce 1945
(oproti předpisům chybí označení data odeslání)

Pošta v obci pracovala od 29.5.1904 do svého zrušení 31.5.1946, tedy 42 let. Vývoj názvu: 1904 Schwarzach in Böhmen, 1918 Schwarzach, 1924 Švarcava – Schwarzach, 1938 v německém záboru poštovna, 1940 Schwarzau (b Hostau), 1941 Schwarzach (b Hostau), 1945 Švarcava. Pošta ve Švarcavě byla napojena po silnici na poštu v 10 km vzdáleném Mutěníně. Doručovací okres tvořily obce Švarcava, Korutany, Závist a Rybník.

Švarcava byla obcí ležící přímo na bavorské hranici 4 km jihozápadně od obce Rybník u Poběžovic. Stavebně šlo vlastně o pokračování zástavby za potokem na bavorské straně, kde dodnes existuje obec Schwarzach. Před válkou žilo v obci 895 obyvatel, po ní pak je uváděno neuvěřitelných 1.554. Po odsunu německého obyvatelstva již ves nebyla dosídlována. Blízkost hranice však osud obce brzy naplnila, obec byla v průběhu 50. let srovnána se zemí a zmizela z map. Dodnes z této  obce nezůstaly žádné hmatatelné pozůstatky, snad jen zarostlé zříceniny obvodových zdí bývalého loveckého zámečku Dianin Dvůr nad bývalou obcí.

Otisky denních razítek s oběma tehdejšími variantami názvu pošty