Ondráček Miloš
Narodil se 15.9.1936 v Praze-Libni. Sám k tomu říká: Mým rodištěm je Praha, konkrétně její část Libeň, kde jsem prožil dětství a navštěvoval jsem základní školu. Tam jsem v posledním ročníku – to mi bylo 15 let – objevil u sebe zvýšený zájem o kreslení. Můj pan učitel usoudil, že by snad ze mne mohlo něco být, což mělo ten důsledek, že mne rodiče po zralé úvaze přihlásili na Školu uměleckých řemesel v Turnově. Sice se mi z toho bylo trochu smutno, raději bych zůstal v Praze, ovšem dostat se do některé pražské střední umělecké školy bylo v důsledku obrovského zájmu dosti obtížné. Stesk po domově jsem však záhy překonal, zvykl jsem si a tuto školu jsem po čtyřech letech studia úspěšně absolvoval (1955). Byla sice dosti zaměřena na umělecké zpracování šperků, nicméně první rytiny jsem si z vlastního zájmu vyzkoušel právě tam. Zeptáte-li se po kořenech mého vztahu k této práci, zdá se mi, že v jistém smyslu jej mám po tatínkovi, pocházejícím od Borové u Přibyslavi na Vysočině: ten byl manuálně nesmírně zručný. Vždycky tvrdím, že na vysočině se rodí samí šikovní lidé…
Následovala vojenská služba a poté jsem nastoupil do zaměstnání. Krátce jsem pracoval v Uměleckých řemeslech, kde jsem nebyl příliš spokojen – šlo skutečně o řemeslo, tj. ražbu medailí, a k rytecké práci podle mých představ jsem se prakticky nedostal. Přešel jsem pak do pražského družstva „Znak“, kde jsem se naopak v oblasti rytiny (byť především průmyslové), mnohému naučil díky cílevědomému vedení jednoho z mistrů. Po roce jsem po upozornění mého bývalého třídního učitele z turnovské školy nabídl své služby tiskárně bankovek v Růžové ulici v Praze (dnes Státní tiskárna cenin), která hledala mladé rytce. Uspěl jsem a od roku 1960 jsem tam pracoval celých 40 let. Tehdy tam ještě působil Jindra Schmidt, dále také Ladislav Jirka a Jan Mráček. Již téhož roku jsem pracoval na zahraniční zakázce (nové bankovky pro Kubánskou republiku). V té době jsem se také doma začal intenzivněji věnovat volné grafice a zaujala mne známková tvorba.
Bohužel nestačilo jen to, co jsem již tehdy uměl, byl potřebný určitý vliv odborné autority nebo instituce. Pochopil jsem to brzy a začal jsem usilovat o přijetí do Svazu výtvarných umělců. Asi jsem svou prací prokázal, že „na to mám“, takže v roce 1965 jsem se skutečně stal členem SČSVU: Mezitím jsem si dělal „svoje známky“ (jak se říká „do šuplíku“), až v roce 1966 jsem jednu ze svých prací, jednobarevnou rytinu Vladislavského sálu koncipovanou jako aršík, předložil příslušnému oddělení na ministerstvu. Sice to pochválili, ale dále se nic nedělo – „nenazrál čas“. V té době se již v emisní činnosti objevovaly barevné rytiny. Přemýšlel jsem, jak to asi jejich autoři dělají a začal jsem to také sám zkoušet. Vyryl jsem šestibarevnou rytinu „Zmrtvýchvstání“ z díla Mistra Vyšebrodského, kterou jsem znovu předložil, bohužel tehdy se stejným výsledkem. My víme, že známka později vyšla…
realizovaný návrh známky USA | 20 Kč z roku 1989, rub bankovky: „Žižka v čele vojsk“ |
Stará Praha – V. Morstadt |
Miloš Zeman – prezident |