Klub filatelistů 00-15 Praha

Vznik samostaného československého státu dalo významný impuls k procesu technického vybavení všech odvětví poštovního provozu a urychlení poštovních operací. Je pochopitelné, že této snaze významně přispěl i technický pokrok z konce 19. a začátku 20. století.

Jak se dovídáme z vědeckého bádání Poštovního muzea v Praze, investice do technického vybavení byly umožněny v r.1924 na základě zákona z 25. září o samostatném hospodaření ve státních podnicích. Důsledkem zákona byl též vznik Správního sboru státního podniku čs. pošta v r.1925, který byl vrcholným orgánem poštovní správy pro řízení hospodářského podnikání. Do kompetence správního sboru přináležela investiční a stavební činnost a jednání s domácími i zahraničními firmami v souvislosti s postupně uskutečňovanou modernizací poštovních služeb (libreto expozice pobočky Poštovního muzea ve Vyšším Brodě, chronologická sekce expozice z let 1918 – 1938).

Jednou z významných součástí vyšebrodského Poštovního muzea jsou výplatní stroje. Na některých popiskách je uvedeno, že se jedná o „orážecí stroje“. Ty existují, ale výplatní stroje nejen orážejí, ale hlavně mají v sobě zabudován zúčtovací mechanismus usnadňující multivyplácení s jeho uchování – tím se liší od strojů „jen“ orážecích. Výplatní stroje se občas nazývají i frankovacími stroji“. To je přenos cizího slova do češtiny, i když „franking“ je vyplácení.

Trojrozměrné exponáty výplatních strojů (věřme, že i s příslušnou dokumentací včetně zakládacích originálů protokolů prvních československých strojů v Živnostenské bance a České obchodní a průmyslové bance) jsou soustředěny v této expozici (a možná některé i v depozitáři). Nejsou pohromadě, ani v genezi vývoje, nicméně buďme vděčni za jejich existenci a uchování.

Co tvoří expozici výplatních strojů?

Pokusil jsem se zachytit vystavené na fotografiích. Popisky jsou velmi stručné. Přinášejí jen název soustavy (výrobce) výplatního stroje a desetiletí se stoletím jejich výroby či uvedení do provozu. Na exponátech můžeme vyčíst výrobní anebo inventarizační čísla, což je též velmi cenné pro badatele tohoto oboru.

V muzeu a jeho několika sálech (a jeden dokonce na spojovací chodbě) jsou německé výplatní stroje Francotyp na stojanech (3 různé modely hlavně z 20. a 30. let 20. století), výplatní stroj Postalia (s náhonem a přiloženou celistvostí – otázkou je, zda pochází z tohoto stroje), francouzský výplatní stroj SATAS (jediný v Československu, 70. léta), výplatní stroj Postalia-Junior (stroj vyráběný v licenci německé firmy v Polsku v roce 1978), americký Pitney-Bowes (snad vyrobený v roce 1970 ve Velké Británii) a dva širší veřejnosti neznámé výplatní stroje švýcarské provenience (HUGIN Ka 910 z roku 1986?) a sovětské výroby (MM-4, výroba 70. léta).

Výplatní stroje jsou jen jednou částí, i když dost důležitou, vystavených v muzeu. Mezi další prostředky se řadí váhy a závaží: listovní a balíkové váhy (rovnoramenné váhy – pákové váhy, pérové a automatické váhy doplněné lotovými a metrickými závažími). Dále to jsou psací stroje, razící a orážecí stroje různých druhů (např. Josef Klepáč, Grafos), adresovací stroje (např. Adrema), sčítací a kalkulační stroje, různé automaty (např. na prodej telegrafních blanketů, poštovních známek a dopisnic), ukázky APOSTů. O nich se zmíním ve 2. pokračování a doprovodím je fotografiemi a jejich výběrem. Věřím, že se dočkáme i prostředků další – digitální – generace.

Autor textu a fotografií: Ivan Leiš