Klub filatelistů 00-15 Praha

Vánoce – kouzelné křesťanské svátky – přímo vybízejí ke vzpomínkám. Mezi  radostnými se objevují bohužel i ty smutné. Před 75 lety na Boží hod vánoční zemřel ve věku 48 let významný český spisovatel, intelektuál, filosof, novinář, dramatik, překladatel a fotograf RNDr. Karel Čapek (9.1.1890, Malé Svatoňovice – 25.12.1938, Praha). Narodil se v rodině lékaře MUDr. Antonína Čapka, matčiným zájmem byl slovesný folklor. Studoval v Hradci Králové a Brně (gymnázium), dále na Filosofické fakultě v Praze, filosofii v Berlíně a Paříži. Působil krátce jako vychovatel, poté přešel k novinařině (redaktor v novinách). Několik let byl i dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. Zanechal po sobě rozsáhlé literární dílo (prózy, dramata, cestopisy, dětské knížky, filozofická díla, překlady, politická díla). Byl znám i vřelým vztahem k amatérské fotografii,  zvířatům, etnické hudbě.

Z jeho díla poznáme, že ani filatelie, pošta a poštovnictví  mu nebyly cizí.

V knížce pro děti „Devatero pohádek“ a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek z roku 1922 (Josef Čapek, malíř byl jeho bratrem) obsahovaly pohádky z různých zaměstnání, kde Karel Čapek dětem přibližuje povolání a určité principy lidského chování (např. listovní tajemství). Jeho Pošťacká pohádka, kterou navyprávěl v režii Jiřího Horčičky herec Stanislav Neumann se scénickou hudbou K. Mlejnka patří mezi slovesné a herecké klenoty. V Povídkách z jedné a druhé kapsy se dotýká filatelie a pošty hned několikrát. Mezi povídkami vynikají povídky: „Ztracený dopis“, „Zločin na poště“, „Telegram“ a „Sbírka známek“.

Rád bych se na tomto místě zmínil i o Františku Langerovi, lékaři a spisovateli, který byl souputníkem, vrstevníkem a přítelem Karla Čapka (3.3.1888 – 2.8.1965). Byli si blízcí lidsky i odborně. Karel Čapek jej doporučil Vinohradskému divadlu coby dramaturga. I ve filatelii si rozuměli. Vždyť František Langer, vášnivý filatelista, se svými „Filatelistickými povídkami“ zapsal zlatým písmem do skupiny umělců, které uchvátila filatelie.

Dílo Karla Čapka si připomeňme úryvkem z jeho povídky „Sbírka známek“ z „Povídek z druhé kapsy“ a zamysleme se nad slovy z pera Karla Čapka proslovené postavou této povídky panem Karasem:

„Teda ten Lojzík byl mým důvěrníkem, když jsem si začal dělat sbírku známek. Tady někdo řekl, že jenom mužští mají smysl pro sbírky, je to pravda, já myslím, že je to pozůstatek nebo pud z těch dob, kdy si každý mužský dělal sbírku hlav svých nepřátel, uloupených zbraní, medvědích koží, jeleních parohů a vůbec všeho, co mohl ukořistit. Ale taková sbírka známek, to není jenom vlastnictví, to je věčné dobrodružství, člověk jaksi s chvěním se dotýká kousku té daleké země, řekněme Bhútánu, Bolívie nebo mysu Dobré naděje, prostě má s těmi cizokrajnými zeměmi něco jako osobní a důvěrný styk. Teda on je v tom sbírání známek takový motiv cestování a mořeplavectví a vůbec té mužské světové dobrodružnosti. To máte jako v těch křížových výpravách“.

Autor: Ivan Leiš