Klub filatelistů 00-15 Praha

Na našich stránkách byl začátkem roku 2014 umístěn příspěvek „Josef Herčík“ (známý grafik a rytec). Syn Jaroslava Konečného (Filip) procházel starší čísla Mladého světa a našel tam zajímavý rozhovor právě s rytcem Josefem Herčíkem. Mám za to, že mnoho myšlenek a názorů jsou platné i pro dnešní generaci. Jedná se o MS 1973, číslo 42.

Za několik dní v srpnu si připomeneme 155 let od narození významného rakouského rytce, který se výrazným způsobem zapsal do historie známkové a bankovkové tvorby. Jeho známky a bankovky nás provázely řadu let. Měl velké štěstí, že jej osud spojil s dalším významným secesním umělcem – Kolo (manem) Moserem – s ním se seznámíme  separátně později. Tím rytcem byl Ferdinand Schirnböck.

Ferdinand Schirnböck (narozen 27.8.1859 v Hollabrunnu, Oberhollabrunn, Dolní Rakousko, zemřel 16.9.1930 v Perchtolddorfu, Dolní Rakousko) byl akademickým malířem a významným rakouským rytcem. Pocházel z rytecké rodiny. I když jeho otec zemřel na choleru, jeho matka mu umožnila navštěvovat Gymnasium Hollabrunn (Hollabrunner Gymnasium), kde se projevil jeho talent. Posléze studoval na Umělecké škole rakouského Muzea užitého umění (Kunstschule des österreichischen Gewerbemuseums) a též na vídeňské Akademii výtvarných umění (Wiener Kunstakademie), kde navštěvoval speciální třídu pro rytce.

Ladislav Jirka (11.2.1914, Třemošná u Plzně – 15.5.1986, Praha) byl významným českým grafikem a rytcem poštovních známek. Pocházel z početné rodiny (narodil se jako nejmladší z deseti dětí). Od dětství měl zálibu v kreslení a malování. Jeho starší bratr, rytec, mu byl velkým příkladem a zasvětil jej do základů rytectví. Vyučil se tomuto oboru v dílně Ferdinanda (některé zdroje uvádějí křestní jméno František) Malínského v Plzni. Své studium zde začal v roce 1928. Poté pracoval v ryteckém oddělení Geografického vojenského úřadu v Praze (ve zdrojích se uvádí rok 1936 i pod názvem Vojenský zeměpisný ústav).

Osudovým okamžikem v jeho životě bylo setkání s rytcem Bohumilem Heinzem, který mladého rytce pochválil za jeho práce. Mezníkem byl rok 1939, kdy byl přijat jako figurální rytec bankovek do Tiskárny bankovek národní banky československé v Praze (Růžová ulice – též se uvádí název Státní tiskárny cenin). Jeho prvním šéfem v Tiskárně bankovek byl další vynikající rytec Jindra Schmidt, vedoucí ryteckého oddělení. Archiv nynější Státní tiskárny cenin uchovává i rytcovy práce. Ladislav Jirka pokračoval ve svém vzdělání i během války. Jednak navštěvoval školu akad. malíře J. Šilhavého, kurzy kreslení ve spolku Mánes a kurzy figurální kresby u malířů profesorů Sychry, Tittelbacha, Holého a Janouška.

Celých 35 let své kariéry pracoval ve Státní tiskárně cenin. Zde se věnoval tvorbě bankovek jako autor či spoluautor a vytvořil značné množství rytin. Nejznámějšími byly zcela určitě hnědá desetikoruna (rok 1961) anebo zelená stokoruna (rok 1961) s Hradčany na rubové straně.

V roce 1948 vstoupil do světa rytin poštovních známek. Prvními byly rytecké práce na kupónech (návrh Maxe Švabinského – emise XI. Všesokolského sletu v Praze, vydání 10.6.1948), jeho prvními známkami byly Pof. 482 (portrét Ĺudovíta Štúra, předloha Karel Svolinský, emise 100. výročí Slovenského povstání, vydání 27.8.1948), 494, 506, 510, 525, 539, 590 s nejrůznějšími motivy. Tyto známky zcela jistě zaujaly uživatele, sběratele a odborníky. Ladislav Jirka ryl známky bezmála 40 let, během nichž vytvořil cca 500 rytin (známky, aršíky, kupony, FDC). Gerhard Batz uvádí, že se Ladislav Jirka podílel na 350 poštovních známkách Československa. Detailní přehled je uveden v Batzově seznamu v portálu www.infofila.cz. Zájemce zaujaly především známkové emise s folklorním a přírodovědným motivem. Rytecká poštovní grafika je vděčným dílem pro tvorbu analogických pohlednic (maxikaret).

Pracoval nejen pro československou poštovní správu, ale i pro zahraničí (např. Monako a další). Právě rytina Ludwiga van Beethovena z roku 1970 se ve světě hodnotí jako velmi zdařilá a působivá. Zahraniční portály se často zmiňují o Ladislavu Jirkovi a reprodukují jeho vydané československé známky.

Během svého profesního života spolupracoval se špičkovými umělci – Karlem Svolinským, Cyrilem Boudou, Mirko Hanákem, Jaroslavem Lukavským, Josefem Lieslerem a dalšími. Úzká a podnětná spolupráce byla zejména s Karlem Svolinským. Ladislav Jirka vytvořil i rytecké přepisy uměleckých děl. Za své dílo obdržel několik ocenění (za poštovní známky a umělecká díla).

V uměleckých šlépějích pokračuje i dcera Ladislava Jirky paní Libuše Knotková (též společně se svým manželem Jaromírem Knotkem). Z jejich tvorby jsou známy především aršíky z emise Ochrana přírody. Paní L. Knotková zaujala i výtvarným návrhem známky detail Růžencové slavnosti z emise Umění od Albrechta Dürera.

Zdroje:

1. www.infofila.cz

2. Tisková informace Phdr. Jana Galušky „Ladislav Jirka – grafik a rytec poštovních známek při vernisáži výstavy v Poštovním muzeu dne 17. 3. 2005

3. https://photobucket.com/

4. Wikipedia

5. Vlastní sbírka

6. @Infofila

7. https://findyourstampsvalue.com/

8. www.pinterest.com

9. artalk.info

10. https://cartesmaximum.blogspot.com/

Autor: Ivan Leiš

Jan Mráček (6.10.1909, Praha – 12.10.1987, Praha), český rytec zejména poštovních známek a bankovek, se vyučil rytectví v Mánesově umělecké škole. Od čtyřicátých let pracoval jako rytec ve Státní tiskárně cenin v Praze. Z té doby a doby pozdější se datuje několik bankovek, které vytvořil: 5000 Kčs – 1945, 100 Kč – 1961, 50 Kč – 1964, 20 Kč – 1970.

Bohumil Heinz, český rytec (9.5.1894, Rakovník – 22.5.1940, Praha) se učil na keramické škole v Bechyni. Poté, co vypukla I.světová válka, školu musel opustit a bojoval na frontě v Rusku a Itálii.

Když skončila válka, začal studovat figurální malířství na umělecké škole prof. Schussera, později u Vratislava Huga Brunnera a u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde si osvojil základy grafiky. Rytectví se učil u rytce Eduarda Karla, který na něj zanechal největší vliv. Svou pracovní kariéru začal ve Státní tiskárně cenin, pro kterou vytvořil řadu děl, a od roku 1932 pro anglickou tiskárnu Thomas De La Rue and Co. a též pro Národní banku.

Od třicátých let navrhoval a ryl poštovní známky. Z této doby pochází i návrhy s pohledem na Malou Stranu z Karlova mostu (Pof. 514/515) a s portrétem Bedřicha Smetany (Pof. 742), které byly vydány poštovní správou až po II. světové válce. Za doby I. republiky vytvořil 23 poštovních známek, 2 aršíky a 7 rytin pro kupony. První známkou byl portrét Antonína Dvořáka z roku 1934 (Pof. 280). Za období Protektorátu Č+M vytvořil celkem 10 známek s krajinnými motivy. Úplný seznam zveřejnil Gerhard Batz v roce 2003 ve svém článku Bohumil Heinz na portálu www.infofila.cz. Jeho práce se ztělesnila i ve známkách pro další poštovní správy – Řecko, Švédsko, Nový Zéland (Yv. 198-199), Západní Samoa (Yv. 124) a Sudán (Yv. 50-56 a Yv. 57-58).

Rytectví poštovních známek a průvodních materiálů se soustředilo do velmi krátkého období – šesti let. Veřejnost i kritika jeho rytecké umění velmi oceňovala. Byl akceptován i vrcholným umělcem jakým byl Max Švabinský, i přes původní přehlížení jeho práce a kritiku (např. při práci na bankovkách). Československá poštovní správa ocenila jeho umění v roce 1984 k 90. výročí jeho narození a Česká republika dvakrát v sérii „Tradice české známkové tvorby“ – v roce 2000 „Masaryk s dítětem“, v roce 2002 alegorickým zobrazením „Republika“ podle návrhu Maxe Švabinského. Poštovní muzeum vydalo Pamětní list k výstavě v roce 1995.

Známé jsou i jeho spoluautorské návrhy bankovek (protektorátních) a návrhy nerealizovaných bankovek z let 1938 a 1946, jakož i grafické práce – z nichž vynikají nejvíce studie lesa, obraz zima pro ročenku a portréty (siamského císaře Rámy VIII. z roku 1933 a Sunjatsena). Zajímavý je i portrét Aloise Jiráska. I neoznačené rytiny jednoznačně ukazují na autora – Bohumila Heinze (hlava ženy s čelenkou, okřídlený skopec s dvěma postavami apod.).

Umění Bohumila Heinze zhodnotil Rudolf Fischer v článku „Bohumil Heinz a jeho reprodukční umění“:

„Počátky novodobé historie rytectví čs. známek jsou od třicátých let spojeny s dvěma uměleckými osobnostmi – Bohumilem Heinzem a jeho předchůdcem Karlem Seizingerem“ anebo „Bohumil Heinz se jako umělec vysokých kvalit prosadil především svými mimořádnými schopnostmi spojenými s houževnatým úsilím – to byly prostředky, kterými komunikoval sám se sebou a se „živiteli“ – objednavateli zakázek. Byl také velmi skromný, autokritický.“ Chvála Heinzova rytectví, za kterou byl často přirovnáván Hollarovu umění, inspirovala i Františka Halase k napsání básně.

Zdroje:

1/ https://filatelie-klim.com/cz/ (3 články vydané v MERKUR REVUE – 2001)

2/ www.infofila.cz

3/ http://rabasgallery.cz

4/ http://www.filateliepenkava.cz

5/ https://cs.isabart.org/

6/ https://www.batz-hausen.de/

Autor: Ivan Leiš

Jaroslav Goldschmied (14.8.1890, Praha – 3.11.1977, Praha) pochází z rytecké rodiny. Jeho otec byl majitelem ryteckého a medailérského závodu v Praze-Vršovicích, kde zaměstnával 16 rytců. Po Velké válce se svým společníkem založil na krátkou dobu firmu „Ocelogravura“. Společník platil, Goldschmied pracoval, jak se vyjádřil.

Jeho talent mu otevřel dveře České grafické Unie, kde nastoupil v roce 1921 (některé zdroje uvádějí 1922) na základě rozhodnutí samotného člena vedení J. Vilíma, jehož získaly práce Jaroslava Goldschmieda. J. Vilím viděl Goldschmiedovu vynikající práci – traduje se, že to byl dopisní papír s krásnou rytinou (dopisní papír s názvem firmy „Ocelogravura“) vyrobeném na tiskařském stroji pro ocelotisk firmy Wales a na jejím základě se rozhodl se slovy „toho rytce musíme dostat k nám“. Stalo se, nahradil rytce prof. Eduarda Karla po jeho odchodu z Unie. Zde Jaroslav Goldschmied pracoval až do roku 1952. Věnoval se zejména rytí, přípravě a tisku našich (československých, ale i protektorátních) známek. Jeho jméno je pevně spojeno s mnoha změnami Masarykova portrétu na známkách ve 20. letech. Specializací bylo též rytí písma. Svůj um zapojil i do tvorby československých známek. Seznam jeho filatelistického rytectví najdeme v katalozích, souhrnně jednak na portálu http://www.tomfijala.cz nebo http://www.infofila.cz (autor Gerhard Batz).

Na svou práci v Unii vzpomíná takto:

„V rytině jsme byli značně pozadu. Ředitel Vilím šetřil a zkušenosti s ocelotiskem také nebyly. První moji rytinou s obrazem presidenta byla jubilejní známka podle předlohy Mistra Švabinského. Byla to ukázková práce ….Postupně jsem vyhotovil ….více rytin, celkem asi devět, než jsme se skutečně „zaběhli“….. Pan Stickney rytinu hotovou prohlédl a prohlásil, že je výborná. To neznamená, že máme vyhráno.  …. vrátili jsme se prozatím k tisku z plochých desek na stroji Hummel. Zde byl výsledek dobrý. ….. Vzpomínám jen strojmistra Kriegelsteina, co se s tím nazlobil.“

Na své začátky a těžkosti s tiskem vzpomíná:

„Dělal jsem několik známek na zkoušku. Podle návrhů V. H. Brunnera i jiných, ale všechno se zničilo, rada byl na to velmi opatrný. Unie soutěžila o výrobu a tisk známek, vyhráli jsme to s Masarykem, kterého původně v tiskárně u Haasů dělal rytec Karel Wolf, byl za mnou asi pětkrát Švabinský …., nakonec prohlásil, že to hezčí než původní rytina. byly problémy …..neuměli jsme mokřit papír … byly potíže s barvou, stroj byl vytápěn a barva zasychala…..našim laborováním se dostavil úspěch“.

Po letech se vyslovil i k dalším otázkám: „Já vám řeknu, když mám šikovnou práci, tak se cítím jako v pohádce“. „…soudobá rytina je daleko odvážnější, dřív byla držena v určitých mezích, víc se nemohlo dovolit“. „Je to nekřesťanská fandovina (rytectví-pozn.aut.) – člověk při této práci zapomíná na celé okolí.“

Rudolf Fischer v článku „Jaroslav Goldschmied – mistr rytiny“ k jeho osmdesátinám podotkl:

„Proto je tato chvíle mimořádně příznivá rytectví a práci kolem známek u Jaroslava Goldschmieda. Byl a zůstal bezprostředním tvůrcem nových a neznámých variací známé rytecké podstaty, vládce výrobně známkového konkrétna. Svými zásahy při výrobě známek spojoval ryteckou techniku s tiskařskou šikovností k dokonalejšímu grafickému výrobku – známce. V období předválečného Československa ani daleko později nebyla vydána poštovní cenina, tištěná ocelotiskem, aby na ni neměl odbornou účast.“

Prameny:

1/ Rudolf Fischer, Jaroslav Goldschmied – mistr rytiny, Filatelie č. 18, str. 551, 552

2/ www.tomfijala.cz (Rytci a tvůrci s. známek – Jaroslav Goldschmied)

3/ www.infofila.cz (Jaroslav Goldschmied, autor Gerhard Batz)

4/ Google, Fotografie ve vztahu k Jaroslavu Goldschmiedovi

Autor: Ivan Leiš

Rytec, grafik, osobitý kreslíř, ilustrátor, autor grafických listů a tvůrce poštovních známek (19.4.1921, Praha – 3.3.1983, Praha). Vyučil se rytcem a modelérem ve firmě BÄCKER, Praha – Smíchov. Po válce studoval na VŠUP v Praze (grafická speciálka u profesora Antonína Strnadela). Během svého života prokázal je byl mnohostranným umělcem. Zabýval se především grafickými technikami. Celé jeho profesní období (1940 – 1982) se věnoval knižním značkám (provedení v miniaturních ocelorytinách, mědirytinách, částečně rytinách do zinku). Počet těchto prací šly do stovek, velmi často tvořil i pro zahraničí. Motivy se soustřeďovaly na ozdobné prvky architektury (přednostně Praha, své město, které si oblíbil), stylizované slunce, portréty osobností, přírodní motivy. Za svá díla byl oceňován (ocenění za Exlibris dostal např. v Cannes-1963, Paříži-1965, Olomouci-1966). Část jeho grafik lze najít v přehledu „Seznam děl umělce Švengsbír Jiří“ na portálu ArtBohemie.

Své zalíbení našel i v další umělecké tvorbě – obrazech, kresbách, grafických listech (cca 1000), novoročenkách, pozvánkách, ilustracích knih (kresby najdeme ve zhruba třiceti knihách) a bibliofilských tiscích. Zvláštní zálibu našel ve zdobení porcelánových talířů. Vytvořil i kresby na ozdobné telegramy České pošty.

Český rytec, tvůrce mnoha poštovních známek a bankovek, grafik, leptů a rytin (24.6.1897, Račice u Jaroměře – 12.3.1984, Praha), známý více jako Jindra Schmidt i Jindřich „Jindra“ Schmidt. Svá díla signoval též jako „S. Jindra“ či „Jindra S.“, ale i jinak (např. Jindřich Smith). Narodil se jako třetí syn Marie a Leopolda Schmidta. Jeho otec byl majitel zlatnické dílny v Karlíně. Jeho opatrovníkem byl dědeček Václav. Absolvoval měšťanku a nastoupil do učení do dřevorytecké dílny (ke Karlu Kubelkovi) na Královských Vinohradech. Zde získal základy grafiky. Po vyučení studoval na vysoké škole u prof. Arnošta Hofbauera. Studoval i na soukromé malířské škole u Rudolfa Váchy. Po dokončení studii začal pracovat v tiskárně Politika až do roku 1929. V této tiskárně se tiskly první bankovky Československé republiky. Proto zde získal základy znalostí o ocelorytině a mědirytině.

V roce 1929 po založení Státní tiskárny cenin začal pracovat jako rytec bankovek, poté se stal vedoucím ryteckého a galvanoplastického oddělení. Zabýval se hlavně bankovním rytectvím, ale vytvořil i několik návrhů pro známky. U známek byl blízko, ale v této době nebyla vydána ani jedn známka z jeho dílny. První známka je známka Protektorátu Čechy a Morava (Adolf Hitler při pohledu z okna Pražského hradu). Stál u zrodu nejen protektorátních bankovek (např. padesátikoruna z roku 1940 autora Maxe Švabinského či padesátikoruna autora J. Mánesa – portrét a kromě něj i Bedřicha Fojtáška), ale  i slovenských bankovek (návrhy Štefana Bednára). Za zvláštní pozornost stojí i bankovky platící v Terezíně, které na námět Peter Kiena ryl Jindřich Schmidt.

Josef Herčík (22. 5. 1922, Uherský Brod – 9. 7. 1999, Praha) byl známý grafik a rytec. V roce 1940 se vyučil v Uherském Hradišti nástrojářem a rytcem výtvarného dekoru střelných zbraní. Po získání tohoto vzdělání začal jako rytec pažbových ornamentů ve Zbrojovce v Uherském Brodě. Po skončení války v roce 1945 se přestěhoval do Prahy a začal se věnovat výtvarnému umění. Navštěvoval soukromě Akademii výtvarných umění u Vladimíra Pukla.

Josef Herčík byl především umělcem s vyhraněným talentem a  citem pro detail. Tuto vlastnost využil zejména při rytinách čs., českých, slovenských a zahraničních poštovních známek (Japonsko, Kuvajt, Monako a OSN). Přesný přehled jeho rytin ve známkové tvorbě včetně katalogových referencí zachytil číselně Gerhard Batz v článku“ Josef Herčík“ otištěný na portálu @Infofila (7.1.2003). Literární prameny zaznamenávají až 400 vytvořených známkových rytin. K tomu je nutno připočítat i stovky kreseb pro obálky prvního dne (FDC) a poštovní razítka.

Začátkem šedesátých let začal spolupracoval s malířem a grafikem Václavem Sivkem, který jej přivedl ke známkové rytině. Jako příklad spolupráce těchto dvou umělců je rytí známky v emisi „Brouci“ podle Sivkovy předlohy.  Během svého života se věnoval i autorské grafice, tvorbě poštovních razítek a akciím. Vytvořil i celou řadu kreseb, knižních ilustrací, titulní strany knih a bibliografické práce. V literatuře se dočítáme, že kromě známkové tvorby se Josef Herčík zabýval i heraldikou. Graficky upravil a ryl znaky českých a slovenských měst.