Albert Jonáš – 120 let od narození
V letošním roce uplynulo již 120 let od narození architekta, výtvarníka a grafika Alberta Jonáše (nar. 7.3.1893 na Královských Vinohradech), který přispěl i svým mnohostranným talentem české a československé filatelii. V letech 1912 – 1915 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Josefa Loukoty a Vlaha Bukovace. Přišla 1.světová válka a Albert Jonáš narukoval k 2.maďarskému regimentu na frontu v Rusku. Později byl převelen do Itálie, kde byl 21.5.1916 zajat. V zajetí strávil dva roky. Po skončení války začal studovat akademickou architekturu u profesora Jana Kotěry a grafiku u Maxe Švabinského. Po skončení studií nastoupil k firmě Matyáš Blecha jako konstrukční inženýr. Jak se ve svých pamětech vyjádřil:
… „Dělaly se tam všechny petschkovské objekty, vily včetně zařízení, dnešní americké a ruské velvyslanectví. A já dělal vilu i pro Stiebera, prezidenta inženýrské komory SIA, prostě přepychové věci, ale třeba i
palác Rokoko a průchod do Lucerny, úřední budovu pro továrnu Ringhofer nebo vilu Grab v Libni i s okolní regulací … A pak to teprve začalo. Hrnula se práce, zvlášť plakáty … Dělal jsem při tom nejrůznější věci, i salonní vozy – pro egyptského Fuada, krále, pro srbského krále Alexandra a pro Žírkoviče, srbského generála a ministra obrany, pro rumunskou královnu a potom – pro Masaryka. … Přišel jsem do styku s Borem z Vinohradského divadla a dělal jsem pro ně celou řadu plakátů. Dělal jsem taky celou spoustu výstav a veletrhů. Třeba Pražské vzorkové veletrhy …“ (vzpomínky zachytil Jonášův životopisec RNDr. Jan Králík, CSc.).
I na poli filatelie byl nepřetržitě velmi činný. Vytvořil návrhy výplatních otisků, razítek, realizoval tři vrcholné výstavy u nás a řadu výstav v zahraničí, plakáty pro výstavy, poštovní známky, zálepky… K této činnosti podotkl: „Těžko se dá vzpomenout, kterou výstavu jsem dělal nejraději, ale snad to byla PRAGA 1950. … Známek bylo taky pár, nejen pro nás, ale série pro Albánii a Srbsko … .“ V třicátých letech stál u zrodu propagační kampaně československé poštovní správy, jak o tom svědčí nedávná výstava jeho prací v Poštovním muzeu 
v Praze. Jeho dvoudílná Studie o otiscích frankotypů napomohla rozšíření tohoto specializovaného sběratelského oboru u nás. Proslavil se s ní i v zahraničí.
Ani filumenisté nepřišli zkrátka. Na zápalkových nálepkách propagoval umělecké památky, portréty a figurální náměty. Zaslouženou pozornost získal v Americe i Austrálii. Ilustrátorstvím učebnic si získal další pověst. Byl činný i jako funkcionář. Stál u zrodu Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů a dlouho s ostatními nadšenci ji držel při životě. Vedl uměleckou komisi Brněnských vzorkových veletrhů, byl v organizačních výborech výstav od čtyřicátých let do let padesátých. Slatinné lázně Toušeň byly další jeho velkou vášní a láskou. Věnoval se propagaci lázní, vytvořil logo lázní, projektoval místní parkovou úpravu a sportoviště, byl autorem projektů pro stavby v Toušeni a pro rozšíření lázní. Za to byl jmenován čestným občanem Toušeně 11.3.1973. Není divu. Jak ve svých vzpomínkách řekl: „Do Toušeně jsme jezdívali na letní byt od roku 1908. Poprvé jsme přijeli v jednom z prvních mercedesů od Tauberů z Vysočan, dámy ve velkých kloboukách se závojem, aby se na ně v otevřeném voze moc neprášilo … .“
 |
 |
 |
 |
 |
 |
