Klub filatelistů 00-15 Praha

V obci pracovala poštovna od 1.5.1907 až do 30.6.1941, kdy byla dočasně uzavřena a poté 1.3.1942 definitivně zrušena. Poštovna měla vyúčtovací poštu v Mirošově. Vývoj jejího názvu: 1907 Padrť (Mirošov) – Padert (Miroschau), 1918 Padrť (Mirošov), 1939 Padert (Miroschau) – Padrť (Mirošov).

Padrť ležela 6 km jižně od Strašic na březích stejnojmenného potoka a pod hrází velkých Padrťských rybníků – dnes přírodní rezervace. V období I. republiky byla Padrť vyhledávaným letoviskem, v roce 1926 byla v okolních lesích otevřena dělostřelecká střelnice a ta pak v roce 1941 rozšířena a obyvatelstvo zdejších obcí bylo vystěhováno. V Padrti žilo před válkou 258 obyvatel, po ní pak po návratu do opuštěných domovů ještě 209. V roce 1949 byla obec včleněna do nově vzniklého vojenského prostoru a v roce 1952 byli obyvatelé znovu násilně vystěhováni. Všechna stavení byla pak zbourána a terén upraven buldozery. Dnes bývalou ves připomíná jen křižovatka cest u břehu rybníka. Na rozdíl od stavu před válkou, kdy byl celý prostor mimo období střeleb plně přístupný, od roku 1949 je tento vojenský prostor zcela uzavřen a teprve v posledních letech je vstup částečně uvolňován na zvláštní propustky od správy VVP, od roku 2016 se prostor postupně otevírá veřejnosti.

Pohlednice odeslaná 3.5.1925 z poštovny Padrť přes poštu Mirošov do Prahy

V obci pracovala od 15.4.1904 poštovna s názvem Svébořice – Schwabitz s vyúčtovací poštou Mimoň –Niemes. Od roku 1938 byla uzavřena a 31.5.1947 pak zrušena. Vývoj jejího názvu: 1904 Schwabitz (Niemes), 1918 Svébořice (Mimoň) – Schwabitz (Niemes), 1945 Svébořice (Mimoň).

Vesnice Svébořice ležela 6 km východně od Mimoně v nivě Svébořického potoka obklopena lesy. Obec to byla poměrně veliká, vždyť v roce 1921 zde žilo 615 obyvatel ve 141 domech a po válce ještě 562 obyvatel. Brzy však došlo k odsunu německého obyvatelstva, v roce 1946 ke zřízení uzavřeného vojenského prostoru a následně byla ves vyklizena a všechny domy plánovitě zbourány a zlikvidovány. Kostel zanikl spolu se vsí. Jedinou zachráněnou památkou je kdysi hojně uctívaná socha Panny Marie Loretánské z hlavního oltáře. Ta našla svůj nový domov v děkanském kostele v Mimoni. V horní části obce zůstaly dodnes zachované ve skalách tesané sklepy a studny jako jediní svědci zaniklého života. Západně od bývalé vsi na východním a jižním úbočí Hradového vrchu naopak vyrostlo ruské vojenské městečko, z něhož zůstaly jen ruiny hyzdící krásnou krajinu.

Pohlednice odeslaná 22.8.1926 z poštovny Svébořice přes poštu Mimoň do Teplic-Šanova

Horní Lomnice

Za války zde pracovala poštovna s názvem Ober Lomnitz s vyúčtovací poštou v Karlových Varech. Stejně jako v okolních obcích fungovala jen v letech 1943-1945.

Obec ležela na březích říčky Lomnice mezi Dolní Lomnicí a Zakšovem, asi 3 km východně od Kyselky ve výšce kolem 500 m. Ves to nebyla velká, v roce 1930 zde bylo evidováno 248 obyvatel ve 43 domech. Po skončení války se však muselo německé obyvatelstvo vystěhovat a osidlovací pokusy nevedly k pozitivnímu cíli, neboť v roce 1950 je zde evidováno jen 6 obyvatel. Po zřízení vojenského prostoru pak došlo k úplnému vystěhování a postupné devastaci celé vsi. Dnes zde nenajdeme vedle několika zarostlých rozvalin již vůbec žádné známky původního života. Je zajímavé, že Dolní Lomnice, která je blíže k západnímu okraji vojenského prostoru, přece jen v omezeném měřítku přežila až do současnosti.

Svatobor

Za války pracovala ve Svatoboru v letech 1943-1945 poštovna s názvem Zwetbau s vyúčtovací poštou v Karlových Varech. Vesnice Svatobor ležela 2,5 km jihovýchodně od Kyselky.

Poprvé je připomínána roku 1264, kdy patřila opatům oseckým. Svatobor byl jednou z největších vsí v okolí, počet jeho obyvatel byl značný: 1895 – 427, 1930 – 345 ve zhruba 70 domech. Po válce čekal Svatobor stejný osud jako všechny obce v okolí, vystěhování obyvatel, marné pokusy o dosídlení novými obyvateli, postupné chátrání budov i kostela. V dalších letech byly domy zlikvidovány a na jejich místě vyrostly tři nová stavení a areál kravína. Tento pokus o vzkříšení obce však nový život nepřinesl. Kostel měl ještě v roce 1989 střechu, dnes je to již jen ruina a stálo ještě několik rozpadlých budov. Na zpustošeném hřbitově ležela po léta rozbitá socha sv. Jana Nepomuckého, díky všímavým občanům byla zachráněna, renovována a dne zdobí prostor u kostela v Andělské Hoře. Po úpravě hranic vojenského prostoru v roce 2015 se obec ocitla mimo tento prostor.

Mlýnská

Je pozoruhodné, že v obou těchto malých a blízkých obcích, stejně jako v blízkém Svatoboru, byly za války v provozu v letech 1943-1945 poštovny. Obě měly vyúčtovací poštu v Karlových Varech a jejich německé názvy byly Altdorf a Mühldorf.

Pouhý jeden kilometr jihovýchodně od Svatoboru ležely ještě dvě vesničky Stará Ves a Mlýnská. Stará Ves byla na návrší ve výšce téměř 600 m, zatímco Mlýnská – tehdy Mühldorf – v údolí Pstružného potoka, na němž pracovaly dva mlýny. V Mlýnské bylo 26 domů a 160 obyvatel v roce 1895 a 129 v roce 1930. Mühldorf byl samostatnou obcí od roku 1850, v letech 1869-1900 jen osadou Staré Vsi, poté znovu samostatnou obcí. Název Mlýnská získal až v roce 1947. Po válce byl v obou obcích proveden odsun německého obyvatelstva a byly činěny pokusy o dosídlení. V roce 1950 bylo ve Staré Vsi evidováno 22 nových obyvatel a v Mlýnské dokonce 106 (zřejmě proto, že zde v údolí byly příhodnější podmínky pro život). Tento stav však netrval dlouho, protože po otevření vojenského prostoru byly obě vesnice znovu vyklizeny a hospodářská stavení postupně zbourána. Dnes zde najdeme jen zarostlé ruiny bývalých domků, v Mlýnské ještě i ruiny bývalého hřbitova.

Stará Ves

Je pozoruhodné, že v obou těchto malých a blízkých obcích, stejně jako v blízkém Svatoboru, byly za války v provozu v letech 1943-1945 poštovny. Obě měly vyúčtovací poštu v Karlových Varech a jejich německé názvy byly Altdorf a Mühldorf.

Pouhý jeden kilometr jihovýchodně od Svatoboru ležely ještě dvě vesničky Stará Ves a Mlýnská. Stará Ves byla na návrší ve výšce téměř 600 m, zatímco Mlýnská – tehdy Mühldorf – v údolí Pstružného potoka, na němž pracovaly dva mlýny. Ve Staré vsi se počet domů pohyboval kolem třiceti a počet obyvatel postupem let klesal : 1895 – 207, 1930 – 129. Stará Ves byla samostatnou obcí od roku 1850 nepřetržitě. Po válce byl v obou obcích proveden odsun německého obyvatelstva a byly činěny pokusy o dosídlení. V roce 1950 bylo ve Staré Vsi evidováno 22 nových obyvatel a v Mlýnské dokonce 106 (zřejmě proto, že zde v údolí byly příhodnější podmínky pro život). Tento stav však netrval dlouho, protože po otevření vojenského prostoru byly obě vesnice znovu vyklizeny a hospodářská stavení postupně zbourána. Dnes zde najdeme jen zarostlé ruiny bývalých domků, v Mlýnské ještě i ruiny bývalého hřbitova. Po úpravě hranic vojenského prostoru v roce 2015 se obec ocitla mimo tento prostor.

Z těchto čtyř malých poštoven pracujících jen v období války
se zatím nepodařilo nalézt žádné dokumenty o jejich provozu

Bystřina

Za války zde byla v roce 1943 otevřena poštovna s názvem Reichenbach s vyúčtovací poštou v Sokolově – tehdy Falkenau (Eger). S koncem války byla poštovna zrušena.

Poprvé je obec zmiňována již v roce 1370, vždy to byla jen malá obec s počtem obyvatel kolem 150. Před válkou zde žilo 160 obyvatel ve 28 domech, po válce a po odsunu německého obyvatelstva již k dosídlování nedošlo a záhy zde byl zřízen vojenský výcvikový prostor. Všechny budovy byly nemilosrdně zlikvidovány a dnes zde stojí jen devět rekreačních chat. Ves Reichenbach byla samostatnou obcí až do roku 1950, kdy se stala jen osadou Kostelní Břízy ale jako taková záhy zanikla. Bývalou obec tak dnes připomínají jen ty chaty na mapách chybně označované jako Bystřička.

Krásná Lípa

V letech 1943-1945 v obci pracovala poštovna s názvem Schönlind, která měla vyúčtovací poštu v Sokolově – Falkenau (Eger).

Krásná Lípa – tehdy Schönlind – ležela 8 km jižně od Sokolova na stráni nad levým břehem Velké Libavy ve výšce 600-650m. V roce 1847 je v obci evidováno 880 (!) obyvatel, před válkou v roce 1930 ještě 660. Poštou patřila tato velká obec pod menší Kostelní Břízu – tehdy Kirchenbirk. Zvrat samozřejmě přineslo poválečné období a vysídlení původního obyvatelstva. Protože armáda měla o území zájem již krátce po válce, nebylo zde již prováděno dosídlení a ves pustla. Po zřízení prostoru byly všechny budovy nemilosrdně srovnány se zemí včetně školy, synagogy. Ušetřen zůstal jen starý židovský hřbitov, který ležel na opačné stráni za řekou, a jehož pozůstatky jsou zde patrné dodnes. Na místě bývalé obce (pokud nebyla zaplavena) najdeme jen rozvaliny zbytků domů. V prostoru okraje bývalé obce byla v roce 1962 postavena malá přehrada jako zdroj pitné vody pro Kostelní Břízu a Rovnou.

Z těchto dvou malých poštoven pracujících jen v období války
se zatím nepodařilo nalézt žádné dokumenty o jejich provozu

Libava

V roce 1943 byla v obci zřízena poštovna s názvem Liebau, která měla vyúčtovací poštu v Kynšperku nad Ohří – tehdy s názvem Königsberg (Eger). Po osvobození byla samozřejmě automaticky zrušena.

Libava byla malou vsí na březích Malé Libavy ve výšce asi 500 m, vzdálená 4 km jihovýchodně od Kynšperka nad Ohří. Přesto byla již od roku 1850 samostatnou vsí, od roku 1950, kdy už byla vylidněná, pak osadou blízké Štědré. Před válkou zde žilo 204 obyvatel, po válce se po odsunu německého obyvatelstva obec vylidnila. Po vzniku vojenského prostoru byla záhy kompletně zlikvidována.

Studánka

V roce 1943 byla v obci zřízena poštovna s názvem Schönbrunn, která měla vyúčtovací poštu v Kynšperku nad Ohří – tehdy s názvem Königsberg (Eger). Po osvobození byla samozřejmě automaticky zrušena.

Studánka ležela 5 km jihovýchodně od Kynšperku nad Ohří uprostřed lesů v nadmořské výšce 600 m. V roce 1921 a stejně tak ještě před válkou měla 233 obyvatel. Po válce, zejména pak po odsunu Němců se počet rapidně zmenšil na pouhých 18 v roce 1950. Až do roku 1950 byla Studánka evidována jako samostatná obec Schönbrunn, poté již jen jako osada Kostelní Břízy. Po několika letech však zcela zanikla, když její území bylo plně zlikvidováno pro potřeby výcvikového prostoru armády. Dnes zde zůstal jediný původní dům a rozpadlé hospodářské stavení, vznikají však nové rekreační objekty. U cesty nad obcí dodnes stojí poničený pomník, zřejmě obětem války.

Z těchto dvou malých poštoven pracujících jen v období války
se zatím nepodařilo nalézt žádné dokumenty o jejich provozu

Lobzy

V roce 1943 byla v obci zřízena poštovna s názvem Lobs, která měla vyúčtovací poštu v Sokolově – tehdy s názvem Falkenau (Eger). Po osvobození byla samozřejmě automaticky zrušena.

Obec Lobzy ležela asi 5 km jihovýchodně od Sokolova ve výšce 730 m. Obec to nebyla malá, vždyť již v roce 1869 zde žilo 246 obyvatel a jejich počet se do roku 1930 zvýšil až na 362. Po válce ovšem nastal obrat, německé obyvatelstvo bylo odsunuto, noví dosídlenci nepřišli a po otevření vojenského prostoru byly všechny domy v obci postupně srovnány se zemí. Kostel s netradičně tvarovanou osmibokou věží byl rozbořen na počátku 60. let.. V 70. letech zde byl učiněn pokus o vzkříšení vsi postavením několika domků na samém okraji bývalé zástavby. Část nových domků byla později opuštěna a zničena, dodnes zbyly jen čtyři domky a omšelé budovy zemědělského závodu.

Milíře

Obdobně jako u všech sousedních obcí v tomto kraji, byla i zde v letech 1943-1945 zřízena poštovna. Nesla název Kohling, vyúčtovací pošta byla Falkenau (Eger) dnešní Sokolov. Po válce byla samozřejmě ihned zrušena.

Milíře byly vždy jen malou obcí, ležící asi 7 km jihovýchodně od Sokolova obklopena lesy ve výšce 742 m. Počet obyvatel, žijících v 18 domech nikdy nepřekročil stovku. Zvrat přinesla až poválečná doba, kdy po odsunu Němců již nedošlo k dosídlení, a po zřízení vojenského prostotu byly všechny domy srovnány se zemí. Po bývalých Milířích zde dnes najdeme jen podstavec kříže a nesmělé pokusy o výstavbu nových rekreačních sídel v této divoké ale krásné krajině. Vesnice nesla původně název Kohling, v letech 1850-1869 byla samostatnou obcí, pak až do roku 1921 jen osadou blízkých Lobzů, pak znovu samostatnou obcí až do roku 1950. Stala se osadou severně ležícího Vítkova, kam spadá dodnes, avšak jen jako katastrální území bez zástavby.

Z těchto dvou malých poštoven pracujících jen v období války
se zatím nepodařilo nalézt žádné dokumenty o jejich provozu