Klub filatelistů 00-15 Praha

Pošta patřící do okresu Český Krumlov zde pracovala od 8.10.1872 do 9.9.1957, kdy byla uzavřena a 31.5.1958 pak zrušena, tedy celkem 86 let. Název pošty byl po otevření Unter Wuldau, od roku 1918 Dolní Vltavice – Unter Wuldau, 1924 Dolní Vltavice – Unter Moldau, v německém záboru 1938 Unter Moldau, 1945 Dolní Vltavice. Pošta byla připojena silničním kurzem na poštu v Černé v Pošumaví. Doručovací okres tvořily obce Bližná, Kyselov, Pestřice, Radoslav, Dolní a Horní Borková a Dolní Vltavice.

Obec ležela na pravém břehu Vltavy 8 km jihovýchodně od Horní Plané. V obci žilo před válkou 414 obyvatel, po ní 348 a v roce 1950 již jen 68. Pozoruhodný byl pravidelný půdorys městečka při severním břehu Vltavy s kostelem uprostřed, z jeho jižního okraje vedla silnice přímo na most přes Vltavu. Neobyčejně malebná a z památkového hlediska velmi zachovalá obec byla postupně vodami lipenského jezera ve druhé polovině 50. let zaplavena, nad hladinou zůstalo jen několik výše položených novějších domků. Cenné části ranně gotického kostela sv. Linharta, zbořeného před zatopením, byly přeneseny do muzea v Českém Krumlově. Sem byl přenesen i pranýř ze 16. století, který stával na náměstí. Obec dnes připomíná moderní chatová osada vyrostlá na ploše vltavického poloostrova a administrativně spadající pod Černou v Pošumaví. Velmi zajímavý je i městský znak Dolní Vltavice se stylizovaným tokem řeky a přes něj realisticky provedený most.

Doporučený dopis odeslaný z Dolní Vltavice do Prahy 5.10.1945
s provizorním denním razítkem a již novou čs R-nálepkou bez textu.

Pošta v obci ležící v okrese Most pracovala od roku 1871 až do 15.11.1963, kdy byla zrušena. Její historie tedy byla dlouhá 92 let. Název pošty se vyvíjel od Fleih 1871, Fleyh 1895, Fláje – Fleyh 1918, v německém záboru 1938 Fleyh über Brüx, 1941 Fleyh über Dux, 1945 Fláje. Pošta byla napojena kurzem na poštu Háje u Duchova. Doručovací okres tvořily Fláje, Mackov a Nová Ves.

Obec ležela 4 km jihovýchodně od Českého Jiřetína v údolí Flájského potoka. Vzhledem k bohatství okolních lesů se zde obyvatelstvo živilo těžbou dřeva. O dřevo ze zdejších lesů měli zájem zejména sasští kurfiřti a proto byl po dohodě s Lobkowitzi vybudován v letech 1624-1926 plavební kanál, jehož pozůstatky lze dodnes v terénu nalézt. Nejvýznamnější památkou v obci byl dřevěný roubený kostel sv. Jana Křtitele z roku 1563 na kamenné podezdívce. Ten pak byl jako významná památka přemístěn do Českého Jiřetína, kde bylo jeho restaurování dokončeno až v roce 1995. Obec byla po rozhodnutí o výstavbě vodní nádrže pro zásobování Mostecka pitnou vodou postupně likvidována a téměř celá pak v roce 1963 zatopena. Dnes na místě najdeme jen zbytky základů domů, zbytky obecního mostu, základy kostela, mlýnský náhon s můstkem a podstavec někdejší sochy.

Služební dopis obsahující sázenky sazky odeslaný v listopadu 1958 z pošty Fláje na podnik Sazka v Praze.

Pošta v obci patřící do okresu Bruntál pracovala od 15.12.1869 do uzavření 30.9.1946 a zrušení 30.11.1947 v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva. Znovu zde byla pošta otevřena 1.4.1957, v roce 1961 získala nový název Karlova Pláň a definitivně pak byla zrušena 1.4.1984, celkově v obou obdobích zde tedy pracovala 105 let. Vývoj názvu pošty: 1869 Karlsberg, 1918 Karlovec – Karlsberg, 1938 v německém záboru poštovna Karlsberg s vyúčtovací poštou Bruntál 1, 1945 Karlovec a v druhé fázi 1957 Karlovec, 1961 Karlova Pláň. Pošta byla z Karlovce kurzem napojena na poštu v Bruntále. Doručovací okres tvořily obce Karlovec a Nová Pláň.

Původní obec Karlovec ležící v údolí řeky Moravice 7,5 km jihojihovýchodně od Bruntálu. Obec měla před válkou 358, po válce jen 190 a v roce 1970 ještě 307 obyvatel. Poválečný odsun německého obyvatelstva byl tedy brzy dosídlením nahrazen. V roce 1961 došlo ke spojení s obcí Nová Pláň a od té doby má obec název Karlova Pláň. V polovině 80. let došlo k likvidaci obce v souvislosti s napouštěním nové vodní nádrže Slezská Harta, obec zmizela pod jejími vodami. Z původní obce se zachoval pouze barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1728, ležící ve svahu nad původní obcí a neudržovaný hřbitov. Ke kostelu vede dlouhé, šindelem kryté schodiště.

Éru válečné poštovny připomíná úřední tiskopis z 19.1.1942
s otiskem razítka poštovny Karlsberg i nadřízené pošty Freudenthal

Od roku 1836 zde pracovala sběrna dopisů, pošta pak od roku 1883 až do 30.6.1974, kdy byla zrušena. Poštovní historie tohoto města je tedy dlouhá 138 let! Vývoj názvu pošty je jednoduchý: od počátku německy Pressnitz, 1918 Přísečnice – Pressnitz, 1938 v německém záboru Pressnitz, 1945 Přísečnice. Pošta byla napojena místním spojem na nádraží Přísečnice-Rusová a odtud vlakovou poštou do Chomutova. Doručovací okres tvořilo vlastní město, Dolina, Mezilesí a Kryštofovy Hamry.

Přísečnice, ležela 7 km východně od Vejprt v údolí Přísečnického potoka a je největším ze sledovaných sídel, které zmizely z map z důvodu zatopení. Bylo to velmi staré sídlo, které již ve 12. stol. leželo na zemské stezce do Saska. V roce 1930 v tomto městě žilo 2606 obyvatel, bylo sídlem soudního okresu a po válce zde bylo evidováno ještě 2105 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva bylo město jen zcela nedostatečně dosídleno. Většina domů zůstala prázdných, chátrala a mnoho jich bylo zbořeno. Úplný zánik pak v letech 1971-1975 přinesla výstavba vodní nádrže. S celým městem zmizel i zámek z 18. století (ten byl ještě v letech 1962-1964 stavebně upravován ale přesto 6.6.1973 odstřelen), kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1583, empírová radnice, hřbitovní kostel sv. Mikuláše, řada domů s pozdně gotickými portály a pozdně barokní fara. Trosky putovaly z větší části do přehradní nádrže, ale umělecké památky z náměstí či hřbitova byly přemístěny na nová místa do Klášterce n. Ohří či do Vejprt. Stejně tak ostatky mrtvých ze hřbitova byly přemístěny na lesní hřbitov do Vejprt. Napuštěním jezera v roce 1975 nastal konec tohoto historicky i památkově mimořádně zajímavého města. Z celého města se zachoval jediný dům, který stával naproti zámku přes silnici (původně dům pro služebnictvo, později hájovna).

Doporučený dopis z Přísečnice do Prahy z 5.5.1934

Pošta zde pracovala od 31.10.1899 do uzavření po odsunu německého obyvatelstva k 31.3.1947. Zrušena pak byla 30.11. téhož roku, takže zde fungovala 48 let. Název pošty Dörnsdorf se po celou dobu provozu neměnil. Pošta byla místním spojem napojena na nádraží v Měděnci a odtud vlakovou poštou do Chomutova. Doručovací okres tvořila jen vlastní obec.

Obec s pozdějším názvem Dolina (od roku 1948) ležela v nadmořské výšce kolem 750 m na stráni nad Přísečnicí 7 km severozápadně od Klášterce nad Ohří. Patřila do přísečnického panství a v její blízkosti byla řada dolů, zejména na stříbro. Po odsunu většinového německého obyvatelstva se obec téměř vylidnila. Nových obyvatel bylo stále málo a vzhledem k nedostatku pitné vody zde život nebyl lehký. Tato poměrně velká obec měla před válkou 937 obyvatel, po ní pak ještě 802. Již v roce 1950 však bylo evidováno jen 84 obyvatel, stav se dále snižoval a obec proto byla od roku 1960 spojena s blízkou Přísečnicí. Pak přišlo rozhodnutí o výstavbě vodní nádrže, a ač Dolina nebyla v záplavovém pásmu, ale jen v jejím ochranném pásmu, musela být zlikvidována. I když první demolice neobydlených domů proběhly již počátkem 50. let, plánovitě byla obec likvidována až po roce 1970. S obcí zmizela i kaple sv. Františka Serafinského z roku 1764. Dnes na místě obce zůstal jen pomník obětem 1. sv. války a novodobý památník postavený rodáky v roce 1998. Sem tam je vidět i pozůstatky bývalých lidských obydlí, místo bývalého hřbitova je patrné jen podle odlišné vegetace.

Průkazka Fondu sociální péče poštovních zaměstnanců s úředním razítkem pošty Dörnsdorf z roku 1937

Pošta zde pracovala od 30.8.1872 do 1.12.1970, tedy 98 let. Je zajímavé, že obec i pošta měly až do 15.10.1948 původní název Reischdorf. Vývoj názvu pošty: 1872-1948 Reischdorf, poté až do zrušení Rusová. Pošta byla napojena místním spojem na nádraží Písečnice-Rusová a odtud vlakovou poštou do Chomutova. Doručovací okres tvořila Rusová, Domašín, Louchov, Podmilesy a Nová Víska.

Rusová ležela na stráni nad Přísečnicí 7,5 km severně od Klášterce nad Ohří, byla to dlouhá ves rozkládající se podél potoka a při silnici do Vejprt. Rusová byla velkou obcí, před válkou čítala 2045 obyvatel, po ní již jen 1733, v roce 1961 ještě 660 obyvatel, v roce 1950 však již jen 328. Po odsunu německého obyvatelstva se již obec ani přes osídlovací snahy nikdy nevrátila k původnímu počtu obyvatel. Do roku 1948 si obec podržela svůj původní název Reischdorf. Po rozhodnutí o výstavbě vodní nádrže Písečnice nakonec došlo k druhému vysídlení a od jara 1973 k postupné likvidaci obce. Její území sice zatopeno nebylo – ležela jen v ochranném pásmu – ale k likvidaci dojít muselo. Zanikl i kostel sv. Martina a dodnes zbyly jen dvě budovy nádraží a skladu stojící osamoceně na pláni nad původní obcí. Název na fasádě dodnes připomíná již neexistující obec. Před demolicemi bylo nutno upustit od památkové ochrany řady domů v obci, barokní sloup z roku 1715 byl přemístěn do Hory sv. Šebestiána a sousoší sv. Rodiny pak na lesní hřbitov do Vejprt. Původní obec dnes připomíná jen pomník obětem války a torzo pomníku zmizelých za 1. sv. války. Dále už jen nepatrné zbytky původních lidských obydlí a můstky přes potok k nim vedoucí. A jaká to byla velká obec …

Doporučený dopis odeslaný z Reischdorfu do Prahy 26.2.1947, pošta stále ještě neměla řádné denní razítko ani R-nálepky

Když bylo počátkem roku 1944 vystěhováno Neveklovsko a Sedlčansko byly na okrajích tohoto velkého zabraného území zřízeny nové pošty na východě v Olbramovicích a na západě právě v Živohošti. Pošta zde byla otevřena 1.1.1944 a zrušena byla již 1.2.1947, takže neměla dlouhého trvání. Vývoj jejího názvu byl jednoduchý – za války Schiwohoscht – Živohošť, po válce Živohošť. Napojena byla silničním spojem na poštu v Novém Kníně. Vlastní obec tvořila celý doručovací okres.

Poměrně malá obec ležící na obou březích v údolí Vltavy 8 km západně od Neveklova byla doložena již v roce 1141 jako knížecí lovecký dvorec. Před válkou zde žilo 222 a po ní pouhých 166 obyvatel. Do obce vedly silnice z východu i západu a spojoval je přívoz. U přívozu stávala stará hospoda z roku 1617 s povalovým stropem (trám s tímto letopočtem je dnes umístěn v muzeu v Benešově). Nový most 2 km po proudu od staré Živohošti vyrostl až se stavbou přehrady. Po naplnění údolní nádrže Slapy byla obec v roce 1954 až na statek, raně barokní faru ze 17. stol. a plavecký kostel sv. Fabiána a Šebestiána, zaplavena. Kostel uváděný již v roce 1271 jako pozdně románská basilika, roku 1860 přestavěn z gotiky pseudorománsky, dnes leží oproti původnímu umístění na skále nad obcí, přímo na břehu. Věž kostela byla stržena koncem 80. let a v roce 2003 obnovena. Dnes je jméno obce známé spíše rekreační oblast Nová Živohošť ležící nedaleko. Krátkou dobu provozu pošty připomíná protektorátní R-nálepka.