Klub filatelistů 00-15 Praha

V minulém příspěvku jsem se zastavil u archivních karet výplatních otisků, dnes to budou neméně zajímavé, ale do dnešního dne neznámé a zatím v tisku či na internetu nepublikované banderolky.

Je všeobecně známo, že prvními výplatními stroji v Československu byly stroje německého výrobce firmy „Francotyp-Gesellschaft mbH“ z Berlína, která vznikla v roce 1925. Základ slova Francotyp zakladatelé našli ve slově „franco“ znamená v němčině „frei“ (slovo mnoha významů, ale s jedním významem „bezplatný, zdarma, bezplatně“ pro vyplácení) s představou „volné vyplácení“ či „volné razítko“.

Tato firma vznikla na základě sloučení třech firem v roce 1923:

• Anker-Werke, Bielefeld,

• Berliner Maschinenfabrik BAFRA

• Uhrenfabrik Furtwängler, Furtwangen

s tím, že tehdy se nazývaly „PostfreistemplerGmbH, Bielfeld“. Tato firma vyvinula zkušební výplatní stroje. Na základě toho jí Říšské ministerstvo pošt dalo souhlas a byla vybrána jako dodavatel strojů pro poštovní provoz.

Po roce 1925 standardně vyráběly čtyři modely stroje Francotyp:

• Francotyp A (Anker-Werke od roku 1925),

• Francotyp B (Bafra-Werke od roku 1925),

• Francotyp C (Anker a Bafra od konce roku 1927),

• Francotyp D (Anker-Werke od roku 1937).

K nim později přibyly další modely.

U výplatních strojů FRANCOTYP byl konstrukčně vyvinut systém tzv. hodnotových karet (Wertkarten). U nás se v oficiálním názvosloví, odborných článcích a v katalozích tehdejší sekce otisků výplatních strojů při KPHC SČSF ujednotil název „výplatní proužky“. Proužky umožňují provoz stroje, za předpokladu, že uživatel stroje si zakoupí u dohlédací pošty tento výplatní proužek (hodnotovou kartu). Tak bylo možno vyplácet zásilky až do vyčerpání předplacené hodnoty. Po jejím dosažení výplatní stroj automaticky orazí proužek dokladovanými údaji (pořadí proužku, vyplacenou hodnotu atd.). Takto označený doklad jako přísně zúčtovatelná cenina se vždy vrátil dohlédací poště. Nové proužky/karty se nemohly vydat uživateli bez vrácení použitých. Karty obsahovaly i číslo stroje, adresnost byla vyžadována.

A nyní k banderolkám u výplatních strojů. Některé jsou reprodukovány k tomuto článku. Zde se po tímto pojmem rozumějí potištěné a rukou doplněné pásky (banderolky), které svazovaly a držely pohromadě určitý počet hodnotových karet (výplatních proužků). Banderolky jsou součástí poštovních archivů. Z německých archivů je zřejmé, že svazovaly hodnotové karty v různých počtech – 20, 100 apod. Z potisku byly zřejmé počty, hodnoty jedné karty a celkovou hodnotu všech proužků. Údaje odpovídaly zcela jistě centrální evidenci, neboť se jednalo o zúčtovatelnou ceninu. Jako součást souboru cenin by se teoreticky a oficiálně neměly dostat do rukou sběratelů. Tak jako v případě hodnotových karet/výplatních proužků.

Jak je zřejmé z propagačních filmů firmy Francotyp-Postalia tento systém existuje i v moderní době. Karty/proužky a banderolky aspoň ve fotokopii jsou vhodným doplněním specializované sbírky.

Pro úplnost ještě pár slov k výrazu „banderolka“ (původ má ve francouzštině). Jedná se o vlaječku malého rozměru ve formě vlající stuhy. Najdeme ji na rodových znacích, vlajkách apod. Používá se nejen v heraldice či vlajkoslávě nebo v bankovnictví (svázání bankovek), ale i v reklamě, na přebalech knih jako reklama, mají podobu stahujících pásků, nazývají se tak i kolky na lahvích s alkoholickými nápoji, používají se též jako pečetě na různé zboží.Jsou velmi často různých barev a je na nich natištěn text či symboly. Své místo nalezly i ve filatelii, i když nepřímo, jak jsem uvedl v tomto článku.

Zdroj + ilustrace:

Rosolski B., Hersteller werbenfürAbsenderfreistempler, 90 JahreFrancotyp-Gesellschaft1925-2015, Bayreuth 2015

Autor: Ivan Leiš