Klub filatelistů 00-15 Praha

Po svém prvním ohlédnutí za uplynulým rokem 2014 přicházím krátce na to s druhým. Jednak bych připomněl dvě kulatá na sebe navazující výročí, které se dotýkají významné osobnosti akademického architekta Alberta Jonáše, ke kterému jsem v jednom ze svých článků se slíbil vrátit.

1. V roce 2014 shodou okolností uplynulo 80 let od vydání 2. dílu Studie o čsl. otiscích Frankotypů, který vytiskl Prometheus nákladem Svazu čsl. filatelistických spolků v roce 1934 (obsahující záznamy 248 – 516 v období od 23.12.1929 až 15.10.1934).

2. Druhé navazující výročí o velké poznání smutnější bylo 40 let od úmrtí autora Studie arch. Alberta Jonáše (1974).

Obě výročí doplňuji několika ilustracemi. Jsou to originály několika záznamů pro Studie a též korekturní obtahy s poznámkami autora (týkají se prvního dílu jeho práce).

Dnes bych se rád zastavil u toho, co významnou měrou přispělo k vypracování a úspěchu těchto dvou publikací (bylo vydáno 400 ks dle informace dr. Pavola Hallona – Filatelie 24/1970). Kromě údajů získaných od firmy B. Jarolímek, to byla velmi intenzivní korespondence mezi autorem a předními sběrateli výplatních otisků 30. let. Albert Jonáš vedl korespondenci jednak s uživateli výplatních strojů. Jak vyplývá z korespondence, uživatelé nebyli moc ochotni poskytovat informace. Další mohl Albert Jonáš získat z povinných otisků zasílaných dohlédacími poštami Poštovnímu muzeu na základě nařízení ministerstva pošt a telegrafů. Jak vyplývá z dobových svědectví a dokladů, nejpřínosnějšími byli sběratelé – čeští, ale i němečtí žijící v tehdejším Československu či v Německu (zde měli sběratelé zájem z důvodů, že československá poštovní správa se rozhodla pro německou soustav Francotyp).

Jedním z významných sběratelů, kteří Albertu Jonášovi pomáhali, byl známý sběratel, propagátor specializovaných oborů, čilý publicista až do 70. let K. F. Pešák z Lomu u Mostu. Měl poštovnímu provozu vztah – byl poštovním zaměstnancem. Z více jak 100 dopisů, lístků, telegramů, popisků arch. A. Jonášovi vyplývá řada zajímavých faktů. První z dopisů byl datován 10.2.1930 a poslední 21.3.1933. Je pochopitelné, že bez takové pomoci Jonášovy studie nemohly ani vzniknout v takové úžasné kvalitě s tolika přesnými detaily. Mezi oběma sběrateli existovala čilá výměna materiálů, ale oba si vyměnili i mnoho faktů o nových výplatních otiscích. K. F. Pešák měl kontakt na řadu sběratelů v Československu a v Německu, údaje z jejich sbírek poskytoval A. Jonášovi. Řada informací byla vtělena do vzniklých Studií.

Z dopisů vyplývá řada zajímavých skutečností. Vše začalo výměnou otisků, rád zdůrazňuji, že na celistvostech. Později korespondence začala obsahovat katalogizační tendence zprvu ve formě seznamů. Na začátku vše vypadalo na společnou práci obou autorů, později z ní sešlo. Ze slov vysvítá, že oni dva byli jakousi protiváhou k dalších dvou sběratelským titánům – J. Lešetickému a F. T. Winklerovi (mimochodem švagrovi Alberta Jonáše). Nikdo nám už neřekne, proč nakonec zbyl jen jediný autor – Albert Jonáš. Jak jsem se dozvěděl od paní Blanky Winklerové, manželky škpt. F. T. Winklera důvod byl zřejmý: „Ač příbuzní, byly mezi nimi rozpory, které se žehlily na rodinných radách …“. Frankotypy dovedly i rozdělit, i když lidsky Berlais či Berlaušek a Teddy byli kamarádi na život a na smrt. Lze jen konstatovat, že spojení Jonáš – Pešák bylo katalogům velmi prospěšné.

Vztah mezi nimi byl plný úcty. Z dopisu 10.2.1932 cituji K. F. Pešáka:

Teprve minulý týden jsem dostal Českého filatelistu a četl Vaši práci, ke které Vám vřele gratuluji, je to opravdu dokonalá studie, jak jsem si vždy představoval, myslím, že když nyní existuje skutečný potřebný seznam, také sbírání frankotypů přijde do plnějšího proudu.

Z dopisů vyplývá řada zajímavostí. K. F. Pešák píše o modrém Ottovi, který A. Jonáš chtěl vyměnit za otisk PVV Praha 25. K výměně nedošlo.

I Albert Jonáš si K. F. Pešáka vážil. Dne 15.3.1932 napsal:

Vy jste mi udělal hodně radosti, což se ovšem nedá hodnotit v číslech. Ale často jste mi přenechal leccos, co je pro Vás spojeno s dřívějšími výdaji.

Dne 7.1.1932 píše K. F. Pešák:

Jsem již zvědav na Tribunu filatelistů, jaké asi přinese články. Ať se ozve, kdo chce proti Vám, náš obor uhájíme stůj co stůj. Jsem zvědav, zda Hirsch uveřejní celý můj článek, neboť jsem dost ostře psal proti Fraňkovi.

Z dopisů se dozvídáme, že A. Jonáš byl ve styku s rytcem a dával vznikající komunitě výplatních otiskářů otisky, které pravděpodobně získal od něj či které sám navrhoval. Dopisy přibližují i neznámá fakta – oba aktéři chtěli pořádat výstavy výplatních otisků, zmiňují i výstavu německých sběratelů – tzv. Diersovu výstavu a významný exponát tohoto německého sběratele a vystavovatele. K výstavě nedošlo.

K. F. lakonicky konstatoval:

Němci mají výstavu s Diersovou pěknou sbírkou a my ne, máme jen pěkné otisky… .

Korespondence zachycuje i myšlenku vytvořit organizaci sběratelů výplatních otisků. Oba se dohadovali na názvu „Volné výměnné sdružení sběratelů francotypů“. K. F. Pešák píše, že došlo k založení (dopis z 10/XI/1930). Zmínka je snad v časopise Briefmarkensammler č. 46/1930. Roční příspěvek členů činil 10 Kč ročně. Z textu vyplývá, že fungovalo i kolování výplatních otisků. Běžné otisky se kotovaly částkou 5 hal., starší po 50 hal. – 5 Kč (na celých obálkách). Dopisy jsou i cenné z dalších hledisek. Dovídáme se jména i dalších sběratelů z tehdejší doby (Heytmánek, Rechatschek, Michler, Trayar), jména časopisů, které otevřely své stránky výplatním otiskům, můžeme si nastudovat i tzv. mancolisty obou sběratelů, i to, že se měnily i eseje, zkušební otisky a černé zkušební otisky.

Dovídáme se, že firma B. Jarolímek, generální zástupce výplatních strojů pro Československo pořádala prodejní výstavy v různých městech (např. v Ústí n. L.), že se uvažovalo o importu a distribuci výplatních strojů americké výroby (cena Kč 6.000,-) a i o raritách – PVV, firmě Brouk a Babka.

Zajímavý je fakt, že v roce 1931 měl K. F. Pešák sbírku, která čítala 150 – 200 ks kvalitních otisků (v roce 1932 měla sbírka již 650 ks), kterou chtěl prodat za 1.500 až 2.000 Kč, němečtí sběratelé mu nabízeli sumu 50 RM. K. F. Pešák v té době se ženil a pravděpodobně potřeboval peníze na životní rozjezd. V této souvislosti několikrát žádal i A. Jonáše o půjčku Kč 2.000,-.

Oba se shodovali i v názoru na J. Lešetického, někdy byly odsudky dosti kritické. Tento další významný sběratel a hybatel Stolní společností se dočkal i příkrých názorů na svou odbornost … .

Dopisy obsahovaly převážně výměnu odborných informací o otiscích, poslední odstavec a závěr měl často i osobní ráz (půjčky, informace o kariérním postupu z poštovního posla na poštovního pomocníka, nabídky osobního setkání, informace o platu, finančním zabezpečení atd.). Text doplňuji několika ukázkami z korespondence (dopisy K. F. Pešáka Albertu Jonášovi navazující na ukázky zmíněných studií). Zachovalá rozsáhlá korespondence je významným studijním materiálem odhalujícím sběratelství výplatních otisků a jeho aktéry.

Někdy příště o dalších, kteří přispěli Albertu Jonášovi údaji pro jeho vydané Studii a kteří s ním byli ve styku i v dalších letech.

Autor: Ivan Leiš