B. JAROLÍMEK – bádání pokračuje
Firma B. Jarolímek Praha se během svého působení počátkem 20. století zaměřila na tehdy dostupnou zejména kancelářskou techniku a plnila funkci generálního zástupce pro ČSR. Byly to nejen počítací stroje (Brunsviga) či psací stroje (Fortuna), ale zejména frankovací stroje Francotyp, jak se tehdy říkalo výplatním strojů určeným k vyplácení poštovních zásilek (1926). Úkolem této firmy na trhu byl velkoobchod tímto zbožím. Své sídlo měla v centru Prahy (později zřídila i pobočky, např. jednu v Brně).
Hlavní zásluhou jejího zakladatele (?) a majitele B. Jarolímka bylo uvedení, udržení a
rozvíjení výplatních strojů na československém trhu. Stručně řečeno: přispěl velkým dílem k zrychlení a racionalizaci poštovního styku. Nápomocna mu byla i poštovní správa tehdy reprezentovaná pozdějším ministrem dr. Karlem Dunovským a ředitelem odboru ministerstva pošt a telegrafů dr. Otakarem Růžičkou. Bez nich, kteří dali na základě rozhodnutí dvou kongresů UPU v Madridu (1920) a Stockholmu (1924) tomuto vyplácení velkou podporu, by tento způsob vyplácení tak organizovaně nebyl u nás zaveden.
Od roku 1926 (firma byla založena již dříve) až do roku 1948/1949, kdy byla firma násilně tehdejší mocí převedena pod nově vzniklý národní podnik NARPA, se firma B. Jarolímek této činnosti věnovala. Výjimku jsme zaznamenali ve smutné době let 1939 – 1945, kdy tato firma působila jen na území Čech a Moravy. Jak uvádí Ing. Ján Marenčík ve své knize Katalóg odtlačkových výplatných strojov Slovensko 1939-1945, Košice 2008, generálním zástupcem firmy Francotyp na Slovensku v té době byl Miloš Krupec (od roku 1940). Firma B. Jarolímek se ani po skončení II. světové války pravděpodobně na Slovensko již nevrátila – firma Miloš Krupec pokračovala, jak o tom svědčí otisky z té doby (1946 a další, viz shora). Otázky pokračují – jaký byl další vývoj? Zanikla tato firma? Kdo převzal její agendu? Byla národní podnik NARPA též na Slovensku (v oficiální znárodňovacích vyhláškách není uvedena)?
Výplatní otisky coby produkty výplatních strojů jsou předmětem minulého i současného sběratelského zájmu a za 88 let své existence v poštovním provozu přinesly řadu sběratelských zajímavostí. B. Jarolímek na tom má velkou zásluhu. Není proto divu, že se sběratelé zajímají i o něj. K jejich smůle se mnoho údajů ve veřejných zdrojích o této firmě nezachovalo. Jsou to jen střípky. Do propadliště dějin zmizely i archivní materiály firmy, která přešla pod Narpu a později pod Kancelářské stroje a potom se tato činnost rozdělila mezi různé firmy, což platí do dneška. Záhady zůstávají.
O to větší radost zachvátí badatele, když objeví informace či ilustrace ve vztahu k této
problematice. Rád se podělím s odbornou veřejností. Zejména jde o snímek automobilu PragaPiccolo, kterou firma ke svým technickým a obchodním zajížďkám mezi zákazníky používala během své činnosti a o neslavnou vyhlášku ministra Krajčíra, ve které státní moc znárodnila a zrušila řadu firem (19+2) z tohoto oboru a začlenil je do vzniklého monopodniku Narpa.
Vyhláška ministra vnitřního obchodu (č. 86/1949 Ú.l.II), ze dne 4.února 1949 o znárodnění a začlenění některých obchodních podniků kancelářskými stroji do Narpy, národního podniku. Text vyhlášky naleznete zde. (zdroj: www.epravo.cz)
Řada otázek však nadále zůstává:
-
jak se jmenoval pan Jarolímek křestním jménem („B“),
-
kdy byla firma založena,
-
jaké byly okolnosti získání generálního zastupování firmy Francotyp z Německa, kdy k tomu došlo, jak byla firma na tomto úseku organizována (např. jak prodal a zajišťoval servis na Slovensku a na Podkarpatské Rusi?),
-
vedla si firma archiv zkušebních otisků a esejí a dále do provozu uvedených výplatních strojů,
-
byla firma na Perštýně 15 v pronájmu či tento objekt vlastnila,
-
jak fungovala spolupráce s ministerstvem pošt a telegrafů, jaké byly právní rámce spolupráce,
-
daly by se dohledat jména tehdejších techniků,
-
jaký byl vlastně osud B. Jarolímka, skončil u firmy znárodnění, přešel do Narpy, jaké byly jeho další životní osudy.
Naštěstí v době prvních okamžiků československého výplatního otisku v našich končinách žil aktivní architekt Albert Jonáš, který nám s pomocí dalších sběratelů (z ČSR, ale i Německa), publicistů, podatelen mnoha firem, a zejména s pomocí pracovnice paní Věry Chudáčkové z firmy B. Jarolímek zachoval řadu údajů a obrázků prvních čs. otisků.
Zastavme se u paní Chudáčkové. Z ověřených zdrojů víme, že bez ní a jejích spolupracovníků z firmy B. Jarolímek (kolegyně a technici) by oba díly studií nemohly buď vůbec vyjít, anebo s velkými obtížemi. Všem těmto osobnostem patří náš dík. Tato radost je zase zkalena tím, že informací o těchto osobnostech a archiválií je neuvěřitelně málo. Snad jednou se najdou a zveřejní se.
[stextbox id=“info“]Autor článku by uvítal jakýkoli doplněk či informaci k otázkám, které jsou v příspěvku obsaženy. Pomohly by osvětlit historii našeho sběratelského zájmu – výplatního otiskářství. Předem vyjadřují své díky za každý, i sebemenší poznatek.
[/stextbox]Zdroje ilustrací:
-
Osobní sbírka
-
www.automobilrevue.cz
Zákon č. 118/1948 Sb. ze dne 28.dubna 1948 o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků ja nadřazen Vyhlášce ministra vnitřního obchodu č. 86/1949 Ú.l.II, ze dne 4.února 1949 o znárodnění a začlenění některých obchodních podniků kancelářskými stroji do Narpy, národního podniku.
Dobrý den,
nemám komentář, pouze doplňuji informace. Oni nejsou tak nedostupné, jak autor článku tvrdí, jen je třeba hledat a vědět kde 🙂
1) majitel firmy se jmenoval Bohumil Jarolímek. Začínal jako velkoobchodník s papírem, kdy převzal dřívější firmu František Cach.
Jarolímků bylo více. Bohumil Jarolímek obchod vedoucí se narodil 16.4.1880, jeho syn Bohumil pak 6.7.1905. Jelikož dějiny této firmy nemáme doposud zpracované. Zakladatel velkoobchodu papírem byl zcela určitě otec, protože firma samostatná firma Cach existovala ještě v roce 1914. Podle indicií převzal podnik asi v roce 1920-1921. Musel to být otec, protože synovi bylo tehdy teprve 15 let a plnoletým se stal až v roce 1926.
2) Shodné jméno, ale v jiném oboru působil Rudolf Jarolímek, který od rok 1892 provozoval obchod šicími stroji a jízdními koly a sídlil v Revoluční ulici.92).
3) Bohumil Jarolímek (zřejmě již syn) se spojil Václavem Langhammerem a založili veřejnou obchodní společnost B. Jarolímek a spol., která byla nejen velkoobchodem s papírem, ale prodávala různé kancelářské stroje. Současně prováděla i jejich odborné opravy. Pravděpodobně asi převzal podnik od otce (zřejmě někdy v letech 1926-1933) a přivzal k podnikání společníka.
4) V roce 1939 přeměnili oba vlastníci svůj podnik na akciovou společnost „B. Jarolímek, akciová společnost pro obchod kancelářskými stroji a potřebami“. Tato společnost byla výměrem ministerstva vnitřního obchodu z nejprve obsazena národní správou a posléze vyhláškou 4.2.1949 byla její majetková podstata znárodněna vyhláškou 86 z ÚŘL RČS. Majetková podstata byl začleněna do firmy „Narpa, národní podnik“ v Praze.
Všechny údaje k existenci firmy a její historie budeme zpracovávat. Nicméně přesná data založení budeme ještě studovat. Nyní jen reaguji na krátce na informace (dostal jsem odkaz od jednoho známého).
Vlastnictví domu je dá snadno ověřit na katastru nemovitostí, je to veřejně přístupná záležitost. Takže to chce jen si tam zajít. Vlastnictví nebo pronájem však není tak důležitá informace. Velmi často to býval nájem, ale také dům mnohdy vlastnil majitel firmy jako privátní majetek a pronajímal ho své firmě. To se dá pak při studiu dokumentů snadno zjistit.
Osud pana Jarolímka se asi dá vypátrat, jeden leží na Olšanech. Část 10, oddělení 3, hrob č.29, uložen 12.11.1992. Tedy zemřel si v roce 1991-1992. Zda je to ten „správný“ Jarolímek pochopitelně teď nevím, na Olšany se mi jít nechce :-), ale jak říkám, je to otázka příštího roku se po historii firmy podívat blíž. Jenže např. archiv Narpy je doposud nepracován a obsahuje všechny převzaté firmy (nejen Jarolímka) z let 1946-1949) a to je celkem 13 metrů písemností tj. asi 120 kartonů plných listin.
Váš filatelistický a technický pohled na firmu a informace bude zřejmě odlišný než náš v muzeu, přesto věřím, že sdělné informace Vám pomohly částečně osvětlit něco k této firmě.
Dějiny firmy B. Jarolímek možná volají po zpracování do našeho muzejního věstníku, kde vydáváme články o různých firmách. Pokud se v příštím roce 2015 najde chvilka, možná, by jsme se mohli spojit. Pro náš článek, kdy nalezneme informace o firmě a její existenci, by jste nám mohli naopak mohli pomoci s poskytnutím nějakých informací a zejména třeba fotografií a dobových materiálů strojů a katalogů c firma vydala. Jistě je v tomto ohledu šance na nějakou spolupráci :-))
S pozdravem
Rudolf Píša
Muzeum cenných papírů, nadační fond
http://www.das-mcp.cz/muzeum/
Dobrý den, pane Píšo,
velmi děkuji za váš obsáhlý komentář a řadu doplňujících a velmi cenných informací k mému článku o firmě B. Jarolímek v Praze.
Tato firma měla značnou zásluhu na tom, že se v oblasti vyplácení poštovních zásilek do Československa dostala na dobu 20. let minulého století dostala velmi progresivní metoda vyplácení (výplatní stroje Francotyp – systém mnohonásobného vyplácení). Údaje, které jste ve své reakci uvedl, jsou důležité pro nás, sběratele výplatních otisků, i když ne zásadní. Prostě nás zajímají. Zajímá nás další vývoj a fakta – od násilného ukončení činnosti této firmy přes národní správcovství, převzetí firmy n.p. Narpa, jakož i převzetí tohoto podniku Kancelářskými stroji.
Své údaje čerpáme zejména z veřejných zdrojů, dobových publikací a časopisů, kusé korespondence a našich sbírek. Archivy firmy jmenovaných subjektů nejsou digitalizovány, navíc řada dokumentů je v soukromých rukou, nebo nenávratně ztracena, jak nám bylo řečeno. Ani poštovní archivy o firmách, které vlastnily výplatní stroje uváděné v provoz firmou B. Jarolímek nejsou úplné. Zákon o ochraně informací též amatérskému badatelství tuto činnost neusnadňuje. Proto velmi oceňuji, že jste reagoval a doplnil údaje o této firmě.
Údaje si vedení firmy drželo pro sebe, jak vysvítá z korespondence jejich zaměstnanců z předmětné doby. S nimi odešly a věčnost. Ani architekt Albert Jonáš, který byl v čilém styku s touto firmou při psaní svých studií , se moc toho nedozvěděl. Jeho otazníky jsme převzali a nyní mozaiku zaplňujeme.
Jelikož pro výplatní otiskářství jsou důležité údaje i o jiných firmách, které vlastnily výplatní stroje, zajímají nás údaje i o vlastnících výplatních strojů. Našim hlavním zájmem jsou produkty výplatních strojů – výplatní otisky.
Spolupráci s vámi vítám. Rád poskytnu dobové materiály, pokud budete mít zájem. Pokud narazíte na něco zajímavého ohledně firmy b. Jarolímek, uvítáme vaši informaci.
Ještě jedou díky za vaši odpověď a cenné a zajímavé informace.
Přeji pohodové vánoce a vše nejlepší v novém roce.
Ivan Leiš,
předseda klubu filatelistů 00-15
ILeis@seznam.cz
Dobrý den, doma sem objevil frankovací stroj na výplatní pásky zn frankotyp tato stránka mi hodně pomohla abych se dozvěděl víc dík moc. Zajímalo by mě, jakou to má hodnotu někteří se mě směji a někteří ne. Lidem říkám, že je to kus historie a že toho moc není. Pátral sem a nikde jsem ho nedopátral tak píši vám moc dík za info pěkný den
Dobrý den,
díky za váš komentář na téma „výplatní stroje“. Ty pokročilejší sběratel výplatních otisků též ukázkově zařazuje do své sbírky. Logicky k ní patří. Nejde o to jen sbírat výplatní otisky, ale i zdroj, který je produkuje. A tím je výplatní stroj. Výplatní stroje FRANCOTYP jsou ty nejstarší, které na našem území od roku 1926 u nás poštovní zásilky vyplácejí. Dnes je najdeme i v moderní – digitální verzi (firma Francotyp – Postalia).Do svých exponátů a depozitářů je zařazují i poštovní muzea u nás a ve světě. Vystavené je můžete najít v pobočce Poštovního muzea ve Vyšším Brodě na základě iniciativy sekce otisků výplatních tsrojů KPHC SČSF.
Každý ze zachovaných strojů má svou hodnotu. Dnes převážně historickou a též tzv. Liebhaberpreis – hodnotou pro sběratele. Některým zachovaným strojům bude již brzo 100 let. Některá muzea se specializují právě na tyto stroje – v Německu a na Novém Zélandě poměrně masivně. Výplatní stroje lze spatřit i jinde – např. v Národním poštovním muzeu ve Washingtonu. O významných muzeích a jejích sbírkách včetně výplatních strojů jsem psal na stránkách našeho klubu. Díky obětavé práci kurátorů těchto muzeí můžeme spatřit unikátní stroje. O každém stroji je nutno vědět více – něco vyčteme z cedulek či nálepek, které se často na strojích zachovaly. Šťastný sběratel má kromě stroje i dokumentaci, spíše však výjimečně. Ke škodě badatelství. Orientačně můžete zjistit hodnotu či tržní cenu na aukčních portálech – poměrně dost strojů se nabízí na http://www.ebay.com. U nás se na stroje nahlíží jako na šrot, což je velká škoda. Je to kus kulturní a technické historie naší vlasti. Bohužel bagatelizace, relativizace hodnot a zesměšňování historie, kterou naši společnost provázejí několik posledních let jsou velmi škodlivé pro naši budoucnost. Toho si nevšímejte a sbírejte to, co vám přináší radost a uspokojení. Nenechte se odradit a bádejte.
Moc ďěkuju mate pravdu je to kus historie lidé ho chťěly vyhoďit do šrotu a ja sem si ho vzal a dal do garaže bylo by to barbarstvy rad badám ěště jednou děkuju za skvěle stranky
Dobrý den,
blahopřeji vám k objevu výplatního stroje FRANCOTYP. Pro sběratele výplatních otisků takový kousek zcela jistě patří. Sbírka je úplnější. Škoda, že jste nenapsal více údajů o vašem stroji. Obvykle tyto detaily bývají na kovových štítcích výrobce (firma Francotyp GmbH Německo. Z nich se dá poznat model stroje a jiné údaje. Někdy bývá na stroji i evidenční štítek (samolepka)majitele a uživatele stroje, kde najdeme evidenční číslo. Dobré by bylo znát i posledního majitele stroje, podle čehož se dá dosledovat, kdo byl prvním majitelem. Po shromáždění těchto údajů mám identifikační podobu a lze určit i přibližnou hodnotu stroje. Z údajů , které jste zaslal, hodnotu nelze určit. Důležitý je i snímek stroje z několika stran.
Ceny se liší podle různých kritérií. Stroje mají hodnotu tržní, historickou a tzv. liebhaberpreis –
cenu sběratelskou. Pokud se chcete orientovat v cenách těchto strojů, doporučuji si otevřít portál http://www.ebay.cz (podívat se je užitečné i na http://www.aukro.cz) a projít si nabídky výplatních strojů (vyvolávací heslo může posloužit FRANKING MACHINES a seznámit se s nabízenými cenami. Jiné ucelené trhy neexistují, pokud nepočítám Sběrné suroviny a podobné „tržní“ okruhy.
Smíšky ignorujte, sám mám ve sbírce i přes omezené prostory čtyři výplatní stroje a u dvou postálek i náhony. Poštovní muzeum, pobočka ve Vyšším Brodě se chlubí ve svých výstavních prostorách a depozitářích několika desítkami výplatních strojů, které jsme jako představitelé sekce výplatních strojů KPHC SČSF v 70. zachránili a muzeu předali. Ve světě je několik renomovaných muzeí specializujícími se na výplatní stroje. Nejbližší od nás je na severu Německa a je hojně navštěvované. Zajímavé muzeum jsem viděl v Christchurchi na Novém Zélandě. Obě muzea je mohou pochlubit více jak stoletými exempláři výplatních strojů, které orážely dopisy výplatními otisky, které dostávají na světových výstavách velké zlaté medaile doložené mnohdy cenami.
Dobrý den, stále bádám ale myslím si, že je to rok asi 1931. objevil sem v Norsku muzeum, asi poslal bych foto, ale moc to neumím pokusím se štítek je zachovalý celý přístroj, také nádherná mašinka moc dík za vaše rady.
Dobrý den,
badatelství a studium je správná cesta. Jen tak dál. Na druhou stranu je to sysifovská práce. V roce 1931 bylo v Československu uvedeno do provozu firmou B. Jarolímek 74 výplatních strojů Francotyp. Přeji úspěch při identifikaci.
V Norsku (Oslo) je vynikající poštovní muzeum, kde jsou jako exponáty či v depozitářích uloženy jedny z prvních strojů vynálezce Uchermanna (do nedávna považovaného za prvního úspěšného vynálezce). Po celém světě jsou další státní, veřejná či soukromá muzea s velkými poklady, mezi nimiž se vynikjí výplatní stroje. Vyšší Brod je jedním z nich, hlavně díky týmu tvůrců v čele s Pavlem Čtvrtníkem, Janem Galuškou, Patricií Tošnerovou, Karlem Dvořákem a dalšími.