Klub filatelistů 00-15 Praha

ROK 1914 – POSLEDNÍ JÍZDA POŠTOVNÍCH SÁNÍ

TAŽENÝCH KOŇMI V KURSU AROSA-CHUR

(poštovně historické zastavení)

Rok 1914 nepřinesl jen šílený válečný konflikt se všemi představitelnými i nepředstavitelnými důsledky, který si letos připomínáme pod názvem „Velká válka“. Život lidí šel dál, pokrok se nezastavil. Tak tomu bylo v roce 1914, kdy si elektrický proud prorazil cestu z údolí do Arosy, malebného švýcarského zimoviska a lyžařského ráje v Graubündenu. Ruku v ruce s elektřinou dorazil poprvé po kolejích vlak z Churu do nového nádraží. Stalo se tak 12.12.1914. Vlak převzal úlohu dopravovat kromě osob i poštu pro obyvatele horského městečka a vzácné hosty ze Švýcarska, ale i ze zahraničí. Cestu zvládl za jednu hodinu. Připomínám, že do horských oblastí kantonální vláda začala pouštět automobily až 21.5.1925. Z tohoto hlediska to byla událost velkého významu. Vlak a zrychlení bylo radostnou částí mince, která má i druhou stranu, tu smutnou. Provozovatelem vlaku byly a do dneška jsou Rhätische Bahn vzniklé dne 7.9.1872, provozovatel první trasy v této oblasti na trase Landquart – Davos (první vlak vyrazil na tuto trasu 9. 10. 1889 – letos již 125 let).

O den dříve – dne 11.12.1914 – se před budou pošty (nyní budova již není poštou a poštu připomíná nápis „Alte Post“ v omítce) v Poštovní ulici (Poststrasse) odehrála smutná událost – poslední jízda poštovních sání tažených koňmi v posledním kursu Arosa – Chur. Poštovní zaměstnanci nastoupili před budovu vedle dvojsání (jedny sáně sloužily pro dopravu osob, druhé, menší pro dopravu pošty a balíků) a vzdali čest tomuto způsobu poštovní přepravy. Nutno dodat, že v Arose v té době fungovaly dvě pošty, tato a v horní části v části, která se nazývá Innerarosa. Dále své služby provozoval i telegrafní úřad. Bylo tomu tak až do devadesátých let, kdy se pošta v Innerarose zavřela a zůstala jen nová budova pošty v dolní části Arosy u nádraží, která vykonává své povinnosti dodnes.

Přiložené fotografie zachycují dobové fotografie tohoto druhu poštovní přepravy včetně dalších doprovodných artefaktů. Toto byla tečka za provozem koňských sání. Pokrok je vytěsnil ze života, nikoliv však z paměti městečka a této oblasti. Ta obživla v místním muzeu (Schanfigger Heimatmuseum v Egga-Hausu), kde provozovatelé muzea uspořádali podrobnou a obsáhlou výstavku na téma 100 let vlakové dopravy v Arose. I když stavbě dráhy a vlakům je věnováno hodně místa, přece jen převažují dobové fotografie, alba, předměty z historického období, kdy koně, postilionové, kočí, koňské sáně a zásilky překonávaly horská údolí, výškové rozdíly a nepřízeň počasí v zájmu veřejné služby v době šestkrát delší než vlaková souprava. První dvě fotografie zachycují žánrový snímek Arosy plné sněhu a nejmodernější verzi „stoletého“ vlaku.

Autor: Ivan Leiš