Jaroslav Goldschmied
Jaroslav Goldschmied (14.8.1890, Praha – 3.11.1977, Praha) pochází z rytecké rodiny. Jeho otec byl majitelem ryteckého a medailérského závodu v Praze-Vršovicích, kde zaměstnával 16 rytců. Po Velké válce se svým společníkem založil na krátkou dobu firmu „Ocelogravura“. Společník platil, Goldschmied pracoval, jak se vyjádřil.
Jeho talent mu otevřel dveře České grafické Unie, kde nastoupil v roce 1921 (některé zdroje uvádějí 1922) na základě rozhodnutí samotného člena vedení J. Vilíma, jehož získaly práce Jaroslava Goldschmieda. J. Vilím viděl Goldschmiedovu vynikající práci – traduje se, že to byl dopisní papír s krásnou rytinou (dopisní papír s názvem firmy „Ocelogravura“) vyrobeném na tiskařském stroji pro ocelotisk firmy Wales a na jejím základě se rozhodl se slovy „toho rytce musíme dostat k nám“. Stalo se, nahradil rytce prof. Eduarda Karla po jeho odchodu z Unie. Zde Jaroslav Goldschmied pracoval až do roku 1952. Věnoval se zejména rytí, přípravě a tisku našich (československých, ale i protektorátních) známek. Jeho jméno je pevně spojeno s mnoha změnami Masarykova portrétu na známkách ve 20. letech. Specializací bylo též rytí písma. Svůj um zapojil i do tvorby československých známek. Seznam jeho filatelistického rytectví najdeme v katalozích, souhrnně jednak na portálu http://www.tomfijala.cz nebo http://www.infofila.cz (autor Gerhard Batz).
Na svou práci v Unii vzpomíná takto:
„V rytině jsme byli značně pozadu. Ředitel Vilím šetřil a zkušenosti s ocelotiskem také nebyly. První moji rytinou s obrazem presidenta byla jubilejní známka podle předlohy Mistra Švabinského. Byla to ukázková práce ….Postupně jsem vyhotovil ….více rytin, celkem asi devět, než jsme se skutečně „zaběhli“….. Pan Stickney rytinu hotovou prohlédl a prohlásil, že je výborná. To neznamená, že máme vyhráno. …. vrátili jsme se prozatím k tisku z plochých desek na stroji Hummel. Zde byl výsledek dobrý. ….. Vzpomínám jen strojmistra Kriegelsteina, co se s tím nazlobil.“
Na své začátky a těžkosti s tiskem vzpomíná:
„Dělal jsem několik známek na zkoušku. Podle návrhů V. H. Brunnera i jiných, ale všechno se zničilo, rada byl na to velmi opatrný. Unie soutěžila o výrobu a tisk známek, vyhráli jsme to s Masarykem, kterého původně v tiskárně u Haasů dělal rytec Karel Wolf, byl za mnou asi pětkrát Švabinský …., nakonec prohlásil, že to hezčí než původní rytina. byly problémy …..neuměli jsme mokřit papír … byly potíže s barvou, stroj byl vytápěn a barva zasychala…..našim laborováním se dostavil úspěch“.
Po letech se vyslovil i k dalším otázkám: „Já vám řeknu, když mám šikovnou práci, tak se cítím jako v pohádce“. „…soudobá rytina je daleko odvážnější, dřív byla držena v určitých mezích, víc se nemohlo dovolit“. „Je to nekřesťanská fandovina (rytectví-pozn.aut.) – člověk při této práci zapomíná na celé okolí.“
Rudolf Fischer v článku „Jaroslav Goldschmied – mistr rytiny“ k jeho osmdesátinám podotkl:
„Proto je tato chvíle mimořádně příznivá rytectví a práci kolem známek u Jaroslava Goldschmieda. Byl a zůstal bezprostředním tvůrcem nových a neznámých variací známé rytecké podstaty, vládce výrobně známkového konkrétna. Svými zásahy při výrobě známek spojoval ryteckou techniku s tiskařskou šikovností k dokonalejšímu grafickému výrobku – známce. V období předválečného Československa ani daleko později nebyla vydána poštovní cenina, tištěná ocelotiskem, aby na ni neměl odbornou účast.“
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Napsat komentář