140 let UPU
Světová poštovní unie (Union Postale Universelle, Universal Postal Union – ve zkratce UPU) byla založena
před 140 lety dne 9.října 1874 ve švýcarském Bernu. Základní dokument se jmenuje Bernská úmluva (The Treaty of Bern). Původně se jmenovala Generální poštovní unie, později se též nazývala Všeobecný poštovní spolek. UPU je druhou nejstarší mezinárodní organizací na světě a stále sídlí v Bernu. Na jedné fotografii u této aktuality je zobrazen pomník Světové poštovní unie (v němčině má název Weltpost-Denkmal), který je k vidění na zbytku bernských hradeb (Kleine Schanze) a je připomínkou založení UPU v Bernu. Bronzová plastika má název Autour du Monde (Kolem světa) a byla odhalena 5.října 1909. Je vytvořena podle návrhu Francouze Reného de Saint-Marceauxe (1845 – 1915). Plastika má zajímavé umístění: na umělé skalce za vodní nádržkou. Představuje zeměkouli, kolem níž tančí alegorie kontinentů, jež si předávají dopisy. Na granitovém podstavci sedí vedle zeměkoule Berna se znakem města – personifikace města Bern v ženské podobě.
Hlavním cílem bylo a stále je zabezpečit rozvoj mezinárodního poštovního spojení a sjednocovat podmínky pro mezinárodní poštovní přepravu. Podrobné úkoly se soustřeďují na zajištění svobodného toku poštovních zásilek na jednotném poštovním území tvořeném propojenými sítěmi, podpora přijímání relevantních společných norem a používání technologických postupů, zajištění spolupráce a vzájemné součinnosti mezi zainteresovanými stranami, pomoc efektivní technické spolupráci a péče o uspokojování potřeb zákazníků. Zdůrazněna je mezinárodní spolupráce.
Nejvyšším orgánem UPU je Světový poštovní kongres (schází se v pravidelných intervalech čtyř let – stav roku 2013). Mezi kongresy řídí tuto organizaci Administrativní rada (CA – The Council of Administration) složena ze 41 členských zemí). Dále ji tvoří též Rada poštovního provozu (POC – The Postal Operations Council) a Poradní výbor (IB – The International Bureau). Od roku 1874 do roku 2012 se konalo celkem 25 kongresů. Intervaly narušily obě světové války (kongresy ve válečném období byly zrušeny).
V roce 2013 UPU sdružovala 192 členských zemí (do její působnosti v tomto roce patřilo 5 mil. pracovníků a 660000 poštovních provozoven. Česká republika vstoupila do této organizace 18.3.1993 po svém vytvoření jako jeden ze dvou nástupnických států Československa. Československo bylo členem UPU od roku 1920. V roce 2002 měla 151 zaměstnanců.
Švýcarská poštovní správa vydává zvláštní emise poštovních známek ve švýcarských francích (od roku 1957 s označením UNION POSTALE UNIVERSELLE a nadtitulkem HELVETIA).
Od 1.července 1948 je UPU jednou z organizací OSN. Kmotrem UPU byl známý Heinrich von Stephan, který vypracoval plán na vytvoření mezinárodní poštovní unie a s podporou švýcarské vlády se tak stalo v roce 1874. Neuškodí si připomenout dobu před založením UPU a první kongresy této záslužné a potřebné mezinárodní instituce.
Historicky vznikla s rozvojem poštovní výměny dopisů a dalších zásilek nemalé potíže. Existovalo hodně států a každá měla vlastní organizaci svého poštovního provozu. Bylo nutno vytvořit stovky smluv. Zejména Evropa, ale i celý svět trpěl roztříštěností, zpomaloval se rozvoj pošty. Řada lidí volala po potřebě založení světové poštovní instituce. Jedním z nich byl německý spisovatel Klüber v roce 1811. Technologický rozvoj v oblasti dopravy (zámořské lodě, parníky, železnice atd.) tento proces urychlovaly. Z iniciativy Pruska a Rakouska se v Drážďanech sešel v roce 1847 první poštovní kongres, jehož výsledkem bylo založení německo-rakouského poštovního spolku. Mezi těmito dvěma státy se vytvořilo jednotné území, kde platila sazební jednota s ohledem na vzdálenost, váhu a měnu. Zároveň byl vyhlášen volný provoz tranzitních zásilek. K této události existují thurn-taxiské známky. Deutsch-Oestr – Postverein se stal skutečností. Ostatní země zúčastněné v tomto spolku toto označení nepoužívaly. Válka v roce 1866 znamenal konec tohoto prvního počinu při sjednocení evropské pošty.
 |
 |
 |
 |
Další, kdo prosazoval spolek na mezinárodní úrovni byl dánský poštmistr Michaelsen. Návrh na takový projekt předložil své vládě v roce 1859. Byl však odmítnut a „přeložen“ na zastrčenou venkovskou poštu. Měl smůlu, přišel moc brzo se svým nápadem. Ztroskotaly i další počiny (jeden z nich byl návrh Generálního ředitele Severoamerické unie Blairse). Tento muž dal podnět svolání konference do Paříže v roce 1863, které se zúčastnilo 17 států. Na vědomí byly přijaty alespoň zásady pro tento projekt.
Do hry vstoupil Generální ředitel pruské pošty dr. Heinrich von Stephan (7.1.1831, Stolp – 8.4.1897, Berlín). Na základě všech podobných myšlenek začal vybízet ke svolání mezinárodní poštovní konference k prosazení jednotné poštovní instituce. Jednání přerušila opět válka (francouzsko-německá).
Po uklidnění situace rozeslala švýcarská vláda 1.září 1873 návrh smlouvy světového poštovního spolku a pozvánky na kongres. 15.září 1874 se sešel v Bernu kongres (zúčastnilo se 22 států, hlavně z Evropy, dva státy – Egypt a Severoamerické spojené státy byly mimoevropské) a konečně 1.července 1875 byl ustaven „Všeobecný poštovní spolek“. Vzniklo jedno velké poštovní území. Zavedla se jednotná sazba pro přepravu dopisů, dopisnic, novin, tiskopisů, vzorků a obchodních papírů. Byly stanoveny váhy, předepsány rozměry zásilek, výpočet poštovného kromě dalších technikálií.
Kromě pokroku v poštovním provozu došlo k základní úmluvě – státy budou spolupracovat a budou se pravidelně scházet. Organizace na svou dobu byla velmi moderní – otevřela dveře technickému pokroku.
2. kongres – Paříž (1878) |
Instituce přejmenovala na „Světový poštovní spolek“. To již členy bylo 32 států. Zohlednily se balíky a cenné zásilky. |
3. kongres – Lisabon (1885) |
Zohlednil telegrafní poukázky, poštovní příkazy, dopisnice se zaplacenou odpovědí, povoleno spěšné doručení. |
4. kongres – Vídeň (1891) |
Usnesl se o mezinárodní dopravě časopisů, odsouhlasil dopravu nevyplacených dopisů a dopisnic, ale i dobírky. |
5. kongres – Washington (1897) |
Určil barvy poštovních známek pro mezinárodní styk, vyslovil se k tiskopisům a vyplácení zásilek do zahraničí. Ve spolku bylo již 63 členů. |
6. kongres – Řím (1906) |
Snížil sazby do ciziny, zvedla se váha na 20g, bylo zrušeno poštovní pro válečné zajatce a povolilo se psát na levé polovici lícové straně dopisnice. |
7. kongres – Madrid (1920) |
Madrid měl přivítat delegáty, nestalo se tak, vypukla Velká válka. Kongres se konal se zpožděním v roce 1920 v tomto městě. Zde se již objevili tři zástupci Československa. Kongres povolil vyplácení příležitostnými známkami pro mezinárodní styk, učinily se úpravy mezinárodní sazby (stanovena franková zlatá měna). Projednávaly se možnosti alternativních způsobů frankování (pomocí výplatních strojů, s kterými byl vysloven zásadní souhlas). |
8. kongres – Stockholm (1924) |
Přinesl snížení mezinárodní sazeb a hlavně definitivní osuhlas s vyplácení zásilek pomocí výplatních strojů. Krátce po tomto kongresu Československo zavedlo výplatní stroje do svého poštovního provozu (1926). |
Kongresy, do jejichž začátků jsme se podívali alespoň stručně, trvaly vždy několik týdnů či dokonce měsíců. Tolik technických návrhů řady států se nedalo zvládnout za několik dní …
Na závěr této aktuality o UPU jednu zajímavost. Kongresy řešily i pro tu kterou dobu „zásadní“ otázky – barvy známek. V jednom z materiálů jsem našel, že první kongres navrhoval tyto barvy pro specifické zásilky: modrá – zásilky do ciziny, červená – zásilky pro vnitrozemí, zelená – dopisnice, hnědá – tiskopis.
Madridský kongres se věnoval též barvám výplatních otisků, které zavedly USA, nicméně na svém dalším kongresu se přiklonil k jediné barvě – červené.
Zdroje:
1. UPU |
2. WIKIPEDIE |
3. OSN Praha |
4. POSTEXPO |
5. Světový tisk |
6. MUDr. Augustin Mlčoch, Pošta a Filatelie, historická studie, vydal KF v Přerově, Přerov 1929 |
||||
Napsat komentář